Facebook

Cestování 2.0: Zájezdní hostince

365
15. května 2019 Autor: Jana Dorčáková

V knížkách se v zájezdních hostincích setkávají ti největší hybatelé děje. Není to výmysl spisovatelů, nýbrž čirá historická zkušenost. Zájezdní hostince stály takticky na hlavních tazích, křižovatkách, a kolemjdoucí tam mohl nejen složit hlavu, ale také se dobře najíst. Kde je jim dnes konec?

Že by na benzinových stanicích? I když se společnosti prodávající pohonné hmoty snaží o jakési povznesení svého jídelního lístku, zájezdní hostinec bude vždycky místem, z něhož sálá nostalgie. Řekneme vám to hned: určitě nevymizí. Ne dokud tu budou novodobí rytíři ve své zbroji – vařečka, mundúr a ideály.

Rychlý život nepřeje dlouhým zastávkám
První zájezdní hostinec se u nás objevil kolem 15. století. Postupně podniky přibývaly, jelikož se zvyšoval počet cestujících a cestování se nijak nezrychlovalo. Všechno změnila až průmyslová revoluce (kolikrát už jste tuhle větu četli a v kolika kontextech, že?). Vlaky, auta, zvýšení rychlosti i komfortu při cestování však rozmachu zájezdních hostinců nijak nepomohly. Právě naopak.

Nejvíc jich na našem území bylo na přelomu 18. a 19. století, dnes byste je spočítali na prstech obou rukou. Nahradily je motoresty, motely a také již zmiňované stanice s pohonnými hmotami.

Ty, které zůstaly, se však můžou většinou pochlubit nejen zajímavým historickým pozadím, ale také výtečnou kuchyní. Zájezdní hostince na našem území těží právě se své minulosti. Vždyť se u nich vařilo celá staletí a i přes případné přestávky tady jistá kontinuita je. A tak povstávají z popela a snaží se o revidování české kuchyně. Sázejí při tom na příjemné prostředí evokující domácí pohostinnost.

Zájezdní hostince 21. století
Když v roce 2010 otevřel zájezdní hostinec Na Štěpáně, mnoho lidí zůstalo stát v němém úžasu. Vždyť cestou z Prahy do Mělníka můžete narazit nejméně na dvě zkrachovalé restaurace. Prognóza se ale nevyplnila. Těch devatenáct let se jim vede až překvapivě dobře. Příjemné prostředí, příhodná lokalita, dobré jídlo, a přitom žádné lidové ceny – sem se jezdí za kvalitou.

Nejsou jediní. Podobně přemýšlejí i zkušení matadoři na poli gastronomickém – naposled to byl Martin Jiskra. Bývalý šéfkuchař v těch nejlepších českých hotelech se rozhodl dát vale hlavnímu městu a otevřel si u Strakonic rodinný podnik U Jiskrů. A to doslova, protože sem nalákal nejen manželku, ale i syny. Zvolil si místo, které opravdu dýchá historií. Tady se oslavovalo zavedení elektrického proudu, hrálo se tu divadlo a mnoho dalšího.

Martinovy gastronomické zkušenosti jdou ruku v ruce s nápady jeho ekologicky smýšlejícího syna – v restauraci tak nenajdete zbytečné plasty, skla ani brčka a na parkovišti máte nabíječku pro elektromobil. Prostě zájezdní hostinec 21. století.

A takhle bychom mohli pokračovat. Zájezdní hostince zkrátka patří k českým cestám stejně jako výmoly. I proto si jich na naší malé gastronomické scéně važme a během cest si v nich dopřejme trochu potěšení.

Zajímá mě, co pěstuje čínská babička na zahrádce

Načíst další článek...