Žijete-li delší čas v cizině, sice si rozšíříte obzor, ale přijdete o své tatranky, pribiňáky a perníčky. A třeba naše plnotučná hořčice je hodně jiná než ta francouzská či anglická. Vanilkový cukr v Londýně nenajdete ani v pátém obchodě, protože co by s ním taky dělali, když cukroví se tu nepeče. To máte, tedy spíš nemáte mletý mák, špek, povidla, tvaroh, lučinu, majoránku, lipový či bezový čaj, kmínový chleba, poličan, sladkokyselé okurky, ocet, nivu nebo kořenovou petržel.

Zkusili jste někdy dělat bramborové knedlíky z hladké mouky? Přihoďte tedy i polohrubou a hrubou mouku, a máte zhruba výčet surovin, které jsou pro autentičnost zamýšlené kreace NENAHRADITELNÉ.

Nespokojená Slovenka
Zákaznice u pultu platí za rumové pralinky, zavářkové těstoviny do polévky a minerálku Magnesii. Projedu pohledem regály: zahlédnu listové těsto, švestkové kompoty, Vincentku, škvarky, Alpu i velikonoční pomlázku. Stojím v obchodě, který se v Londýně jako jediný specializuje na české a slovenské výrobky.

Už třináctým rokem ho vede Anish Shah. Ind narozený v Keni, aby to nebylo tak přímočaré. Anish provozoval svůj koloniál ve čtvrti Sheen, sousedící s bohatším Richmondem, už od roku 2001. Když si jedna z jeho zákaznic, slovenská au-pair Lucia, dennodenně stěžovala na nemožnost koupit si v Londýně slovenské zboží, nechápal tenkrát, čím se liší od polského.

V té době už byla v Londýně díky početné komunitě spousta obchodů s polskými výrobky a Anish je měl ve svém portfoliu, přesto jsou kulinární nesnáze, ve kterých tahle nabídka Čecha či Slováka nezachrání. Koupíte tu sice tvaroh, jenže povidla i okurky mají jinou chuť. Vysvětlit polské prodavačce rozdíly v hrubosti mletí u tří druhů mouky raději ani nezkoušejte.

Horalky, Kofola, Mattoni
„Řekl jsem si, že to zkusím,“ vypráví Anish. „První objednávku českého a slovenského sortimentu jsem udělal za 500 liber, což bych v případě ztráty oželel. Ale ono to fungovalo,“ popisuje, jak objevil díru na trhu. Zmíněná slovenská zákaznice mu pomohla s výběrem zboží, dodavatelů i s názvem obchodu: jmenuje se Halušky.

První dodavatelský kontakt ovšem brzo zkrachoval, a tak se Anish rozhodl vydat do Česka a na Slovensko, navázat kontakty a zajistit si partnery sám. Co se nejvíc prodává? „Sladkosti jako Mila či Horalky. A pak Kofola a minerálky Mattoni. Ze sýrů bryndza a zapomenout nesmím na houskové knedlíky,“ vypočítává.

K cílové skupině patří i mladí lidé mezi 18 a 35 lety, a tak je v nabídce spousta polotovarů jako polévky v sáčku, paštiky nebo šišky loveckého salámu a kynuté makové záviny. „Nemáme jen české zákazníky,“ vysvětluje Anish. „Becherovku kupují hlavně Rusové, Angličani zase milují vašeho tmavého Kozla.“

Smažák by šel
Lehce úsměvné je, že Anish dováží i anglickou slaninu a omáčku Worcestr od Vitany. Čech je zřejmě zarputile závislý na chutích, a to i když jsou vlastně horší než originál. Zajímá mě, jestli Anishovi české potraviny chutnají. Trochu se vytáčí, ale pak přizná, že třeba halušky na něj jsou moc jalové. Prý by přidal tabasco. Jako vegetarián dává přednost indické kořeněné kuchyni. Ale smažený sýr u něj bodoval.

Díky Haluškám jsem mohla v Londýně péct moravské koláče plněné tvarohem a povidly i makový štrúdl. Dnes odcházím s Ledovými kaštany, sklenicí sterilované zeleniny Moravanka, škvarkovou pomazánkou a pytlíkem rohlíků v podpaží. Jen bryndzu mi vyprodali před nosem, a to dorazila předevčírem!

www.zapalena-kucharka.cz