Michale, co byla úplně první věc, kterou jste řešili, jakmile bylo jasné, kde bude Pult sídlit?
Prostor Celnice je památkově chráněná historická budova, nicméně jde o komerční prostor, který má ale zároveň jistá úskalí. Chtěli jsme se odclonit od obchodní pasáže a vejít rovnou „z fasády“ boční ulice. Tím bychom se do určité míry oddělili od celku, v okolí je totiž poměrně velká konkurence restaurací.

Kdo vymyslel název Pult?
To je výsledek týmové práce, došli jsme k němu spolu se Studiem Najbrt, Tomášem Karpíškem a s kolegy z našeho týmu ze studia Olgoj Chorchoj. Rozhodli jsme se tak, protože v tom poměrně úzkém, téměř nudlovitém prostoru je pult klíčovým prvkem a jasnou dominantou. Je to hlavní element nejen z estetického a designérského hlediska, ale především z toho funkčního. Je totiž vlastně multifunkční.

Co všechno „umí“?
Není to jen výčepní pult, probíhá u něj také výběr nápoje i jídla, objednání, výdej a odběr. I proto je to poměrně velký objekt, dlouhý asi devět metrů – takový mastodont, který tam trůní. Vymysleli ho Lukáš Svoboda s Danielem Kronďákem a Tomášem Karpíškem a je to plně chlazený výčepní pult, který pivo dostane do sklenice lehce podchlazené a trubice jsou chlazené až ke kohoutu pípy. Máme ho i patentovaný.

Kolem této technologie a její sanitace se všechno točí, protože co si budeme povídat – když neumíte pivo dovést do pípy čerstvé, vychladit ho a pečlivě vyčistit trubky, do značné míry ho zkazíte. V Čechách jsme na kvalitu piva citliví, ale mnozí by vám potvrdili, že dát si pivo třeba v Japonsku je někdy za trest. Prostě se „cestou“ zkazí.

Z jakého materiálu jste pult nechali vyrobit?
Jde o speciální kámen, křemenec – je to nádherný křemen, který je rezistentní vůči čištění a zároveň není prvoplánově, podbízivě estetický. Je to krásná, ušlechtilá věc, možná působí až trochu staromilsky. A celý pult je orámován masivním nerezovým lemem. I tahle technologická záležitost má svoji estetiku a na té stavíme. Žádný punc luxusu, spíš takzvaný postopulentní styl.

A ještě jedna věc: Na rozdíl od tanků, které jsme dělali dřív, jsou tady, jak pracovně říkáme, „prsa“ – záhyby, za kterými jsou zastrčené jednotlivé sudy. Zepředu je nevidíte, ale tušíte, že jsou v tom oblém tvaru schované. Za pultem pak stojí hradba lednic a technologických zařízení, která prostor uzavírá od pasáže.

Co byla největší výzva – a jak jste se s ní poprali?
Je to historická architektura, a tak jsme do prostoru nemohli moc zasahovat. A klenuté prostory akusticky vždycky trochu zlobí, vznikají v nich nepříjemné dozvuky. Aspoň zčásti je lapají akustické terče, které nám navrhlo a na míru vyrobilo studio Lappa.

Kdo další se na tvorbě interiéru podílel?
Z našeho studia to kromě mě byli Jan Němeček a Jan Krejčí coby hlavní architekt projektu. Grafickou podobu vytvořil Aleš Najbrt – popiskům a dalším informacím pro hosty dal výraznou zeleno-žlutou barevnost. A pokud jde o dodavatele, nerezové prvky vyráběl pan Škorpa, se kterým máme skvělé zkušenosti.

Proč jste nechali stěny vymalovat starorůžově?
Je to jen takový nádech. Chtěli jsme tím prostředí Pultu zlidštit, aby to nebyl další neutrální šedý prostor. Není to vyloženě holčičí, to zase ne, ale rozhodně to není sucharský japonský minimalismus.

Jakou náladu má prostor vyvolávat, jak se tam má člověk cítit?
Je to takový libový bar pozdního odpoledne. Jdete tam rovnou z práce a celý den se těšíte, že s kamarády u piva v klidu proberete, kam vyrazíte na dovolenou, co dávají v kině nebo že pojedete o víkendu sportovat. Zkrátka místo na odpolední oddech od stresu, který všichni zažíváme – tak trochu bar za odměnu. A pokud jde o pocit z prostoru – neměla by to být studená pitevna, ale rozhodně to není ani romantická kavárnička.

Co si tam hosté takhle po práci dají?
Hlavně různé druhy čepovaného piva, a k nim si můžete dát něco malého k jídlu. Třeba olejovky ze Sardinie – zdánlivě obyčejné jídlo, ale špičkové kvality. Pochoutky budou vidět hned na první pohled, budou naservírované za sklem. Když si budete objednávat pivo, rovnou si vyberete z aktuální nabídky.

Na které detaily jste se při navrhování interiéru zvlášť zaměřil?
Vyhráli jsme si především s osvětlením. Jsou tam spoty, které svítí na nabízené delikatesy, a celý prostor je nasvícený tak, aby měl pozdně odpolední atmosféru. Vejdete, a jste v jiném světě. Pokud jde o materiály, jsou tam i dřevěné prvky, včetně konzumačního stolu z masivního dřeva, který bude časem dostávat patinu.

Čím je Pult specifický?
Možná tím, že není otevřený do ulice, takže je těžší ho objevit. Je v tom určité tajemno, podobně jako u Bokovky, kam vcházíte do zastrčeného dvora. Pult není nic uřvaného, nemá nad sebou žádné poutače, ale věřím, že si ho lidé najdou, protože to je velice kvalitní podnik, a přitom nic elitářského. A je po všech stránkách mnohem skromnější než velké podniky typu Kantýna.

A z designérského hlediska?
Nechtěli jsme, aby byl prostor hned od začátku úplně dokončený. Bude růst postupně – třeba později přibude umělecké dílo, které se bude plazit pod stropem. Máme určitou představu, ale zatím si to necháváme jako další plán a možné překvapení.