Jídlo v teple

4. ledna 2017
Foto: Oldřich Hrb
V předvánočním čase se opět setkávám s již známou skupinkou prodejců Nového Prostoru. Jak se jim daří – a jaký úspěch má projekt Oběd pro dalšího v Lokálu U Caipla?

Pánové Václav, Karel a Pavel se chystají na první oficiální Oběd pro dalšího v Lokálu U Caipla. Vánoční atmosféru v brněnských ulicích si až na zimu všichni pochvalují. „Je to zatím můj nejúspěšnější měsíc, lidi jsou naměkko,“ říká Václav. „Taky jsou z trhů trošku ovínění,“ doplňuje ho trefně Karel a Pavel souhlasně pokyvuje.

Na teplém jídle v restauraci jsou od našeho předchozího setkání všichni poprvé, nicméně občas jim něco dají i kolemjdoucí. „Včera jsem dostal tlačenku, dneska párek v rohlíku a paní z galerie odvedle mi donesla už třikrát jídlo, zdál jsem se jí nějaký hubený,“ vypráví Václav. „Taky jsem prý někoho pobavil, když jsem minule říkal, že maso jsem měl naposledy, když měl Žižka ještě obě oči. Jedna paní mi donesla stravenky už jenom kvůli tomu, jaký prý jsem šprýmař,“ směje se. „To víte, su Valach, takoví my jsme.“

Zkrátka nepřišli ani Pavel s Karlem, dostali třeba buchty nebo něco k svačině. „No jo, to jsou ty Vánoce. Aby nás teď lidi nerozmazlili, v lednu pak budeme brečet!“ obává se Karel.

35 poukázek za měsíc

Jako svůj první Oběd pro dalšího všichni tři bez váhání volí hovězí plec na slanině s knedlíkem. A vypadá to, že rozhodně nebude poslední. Manažer Lokálu U Caipla Petr Opálka hlásí, že za měsíc prodali kolem pětatřiceti kartiček. „Máme třeba jednoho štamgasta v pátek, který je kupuje pravidelně, tak snad bude takových lidí víc. Hosté se o Oběd pro dalšího zajímají, což je fajn,“ dodává.

„To jsem vůbec nečekal, to je super,“ pochvaluje si Václav a Karel se připojuje. Všichni mají radost, že projekt začal dobře fungovat, a nejen proto, že jim v Lokále chutná. Už samotný odpočinek v teple je odměnou, protože prodávat v zimě devět hodin denně sedm dní v týdnu není nic příjemného.

Zatímco Pavel na Mendlově náměstí se může procházet, Václav v Joštově ulici ani Karel v Kobližné tolik prostoru nemají. Navíc se bojí, že pak minou klienty, kteří je očekávají vždy na stejném místě. Za dva týdny musí Pavel prodat sto padesát časopisů, Václav sto čtyřicet a Karel sto, ten ale denně prodává jen čtyři hodiny, protože ještě chodí do práce. Z každého výtisku, který vrátí, mají prodejci sankci sedm korun, tak se bojí některý den vynechat. Všichni proto byli na svých stanovištích i na Štědrý den, Boží hod a na Štěpána.

„Jídlo bylo vynikající, jsem naplněný jako pumpa v zimě, ale už musím běžet. Všem čtenářům přeju krásný nový rok,“ loučí se Václav a společně s Pavlem a Karlem vyráží zase prodávat. Je ale vidět, že i hodinová zastávka v teple, u dobrého jídla a ve společnosti ostatních pro ně hodně znamená.

Líbil se vám článek?

Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.