Kost v puse a spol.

12. srpna 2015
Ilustrace: Kakalík
Máte v puse kost, spadla vám na zem vidlička, rozlili jste víno? Odborník na etiketu Ladislav Špaček vám pomůže předejít trapasu.

Potřebuji vyplivnout žvýkačku

Vždy máme po kapsách nebo v kabelce kousek papíru, ubrousek, kapesníček, projetou jízdenku, bankovku nižší hodnoty. Odvrátíme se od okolí, nenápadně žvýkačku vyjmeme z úst a vložíme do připraveného obalu. Ten vrátíme do kapsy či do kabelky a vyhodíme při vhodné příležitosti. Pokud u sebe nemáme vůbec nic, jsme třeba na nudistickém večírku, pak nezbývá než žvýkačku spolknout. Není to škodlivé, jen nezvyklé.

Mám v puse kost

Může jít leda o rybí kost nebo kůstku z křepelky, kuřecí kost se nám do úst nemůže dostat, protože kosti neokusujeme. Proti tomuto dávnému faux pas královny Viktorie jsou čtyři důvody: vypadáme při tom nemožně, máme upatlané prsty i ústa, dáváme najevo, že neumíme zacházet s příborem dost zručně, abychom kost opracovali, a demonstrujeme tím, jaký máme hlad. Rybí kost nenápadně jazykem přesuneme ke rtům, odlákáme pozornost okolí („Podívej se prosím, jaký ročník je ten ryzlink."), kost přesuneme na vidličku a položíme na okraj talíře.

Nedaří se mi rozžvýkat maso

Předně se musíme ubránit výrazu, který by prozradil, že nám v ústech zhoustlo nepoživatelné sousto, které bobtná a přivádí nás k zoufalství. Připravíme si papírový ubrousek, nemáme-li ho, použijeme látkový. Opět odlákáme pozornost spolustolovníků, vložíme sousto do ubrousku – a ponecháme v klíně. Nezbavujeme ostatní chuti k jídlu vystavováním rozžvýkaného sousta, byť zabaleného. Jakmile se přiblíží obsluha, aby odnesla talíř, položíme na něj ubrousek a obsluha s ním odchází. Látkový ubrousek si necháme v klíně se zabaleným kouskem masa až do konce chodu, pak rafinovaně složený ubrousek položíme na stůl a požádáme servírku či číšníka, aby tu věc odnesli. Přinesou nám samozřejmě nový.

Spadla mi pod stůl vidlička

Ovládneme reflex se pro ni shýbnout. Co bychom pak s ní dělali? Ukazovali ostatním u stolu, co se na ni na zemi nalepilo? Někam s ní šli? Kam? A kde bychom vzali čistou? Je-li něco na zemi, není to hosta, ale personálu. Až přijde obsluha, nenápadně ukážeme na zem s výrazem „tady někdo něco..." a počkáme, až to číšník či servírka uklidí a přinese čistou vidličku.

Při nabírání jídla z rautu mi něco upadlo na zem, třeba kuřecí řízeček

Přirozenou reakci – zvednout ho – okamžitě vyloučíme. Předně: jak bychom při tom vypadali? Nejsme-li modelka, asi bychom nepůsobili příliš esteticky… Kdybychom řízeček zvedli ze země, začneme řešit, co s ním. Položili bychom ho na svůj talířek? Nebo zpátky na rautový stůl? Nebo bychom dokonce chodili po sále s řízečkem v ruce a hledali obsluhu nebo koš? Nejjednodušší řešení je nenápadně zakopnout spadlý předmět pod stůl. Buďme si jisti, že náš řízeček tam nebude jediný…

Vylil jsem víno

Ve Francii musí po obědě zůstat politý nebo alespoň pobryndaný ubrus, jinak to vypadá, že hostům nechutnalo. Pokud jsme polili ubrus, přivoláme obsluhu; jestliže není k dosažení, přikryjeme loužičku svým látkovým ubrouskem nebo přeložíme ubrus tak, aby skvrna nebyla vidět. Pokud jsme polili souseda, tváříme se, že nás to mrzí, vypomůžeme mu svým ubrouskem a nabídneme úhradu čistírny. Společnou návštěvu toalety k odstranění následků nenavrhujeme, zvláště ne mezi muži a příslušníky opačného pohlaví.

Líbil se vám článek?

Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.