Když Petr Opálka nastoupil do Lokálu, byl překvapený, jaká panovala řevnivost mezi kuchaři a číšníky „Byl jsem z předchozího místa v zahraničí zvyklý na lehké popichování, ale tady to bylo myšleno vážně a vůbec to nebylo příjemné,” vzpomíná. „Pracovali jsme od začátku na tom, abychom byli jedna parta. Například všichni manažeři si museli vyzkoušet práci v kuchyni,” popisuje Miroslav Bouchal, který byl u zrodu Lokálů.
Nosítka si přivstanou…
To inspirovalo tehdejšího šéfkuchaře Lokálu U Zavadilů Jana Martínka k nápadu, že by se mohli postupně prohodit i ostatní kuchaři a číšníci, aby věděli, co obnáší povolání na druhé straně . Byl mezi nimi také Filip Vejdovský, se kterým jsme se v kuchyni v Dlouhé dali do řeči zrovna v momentě, kdy před ním přistál kbelík plný mrkví určených k nakrájení. „Podle popisu práce jsem musel přijít na šestou hodinu ranní. To je pro nás, lidi z „placu” , opravdová půlnoc,” směje se Filip.
Pracovali jsme od začátku na tom, abychom byli jedna parta. Například všichni manažeři si museli vyzkoušet práci v kuchyni.
Miroslav Bouchal
…a pánvičky pošleme mezi hosty!
Opatrně při tom krájí, a dává pozor, aby jeho netrénované prsty nepřišly k úrazu. „Pomáhám klukům z kuchyně s přípravou všeho možného – vařím knedlíky, krájím, co krájet jde, připravuju suroviny na další den, a podobně. Už jsem v kuchyni dělal předtím, takže to je po dlouhé době příjemná změna, ale rád se zase vrátím mezi lidi, kde mi je nejlíp.” Právě komunikace s hosty je podle Petra Opálky jedním ze zásadních rozdílů mezi kuchaři a číšníky. „Rozhodně to pomohlo k tomu, aby kuchaři a číšníci pochopili, co obnáší práce ostatních a začali ji respektovat a vážit si jí,” dodává Petr.
Odposlechnuto, aneb jak číšníci mluví o kuchařích (a naopak)
Kuchaři
Vpředu teplo, vzadu zima
Vařečky
Pánvičky
Číšníci
Nosítka
Chodící ruce
Podjezdy pod talíře
