Facebook

O brčkách a lidech

917
20. srpna 2018 Autor: Juliana Fischerová Foto: We give you good

Tipy od Maškrtnice jak ušetřit trochu plastu.

Kdybychom se zeptali matky Země, čím bychom jí mohli pomoci, asi by na prvním místě nezmínila právě slámky na pití, ale nešť. Léto je pro jídlo a pití s sebou zásadní sezona, a tak mám pár nápadů, jak si několik kusů plastu ušetřit.

Nejsnazší je vždycky sáhnout po osvědčeném, jen v trochu jiné formě. Tudíž na trh přibyla spousta alternativ kopírujících plastové nádobí jak vzhledem, tak funkcí. Jsou z různých (původně jedlých) škrobů, jelikož se ale o jejich rozložitelnosti vedou spory, zkusíme se podívat do minulosti. Třeba na zmrzlinu.

Vivat kornoutek!
Dokud byla k mání jen kopečková za pětku a eskymo na dřívku, nebylo co řešit. Levná kopečková se totiž podávala – a nyní zaznějí oslavné fanfáry – pouze v obyčejném litém kornoutku z mouky, vody a trochy cukru. Je stoprocentně biologicky odbouratelný, dá se sníst, dá se ním tlumit miminčí hněv, stojí pár haléřů. Poslední léta přinesla progres v oblasti řemeslné zmrzliny, na jejíž bohaté porce často obyčejný minikornoutek nestačí, a tak se vsadilo na kelímky.

Jasně, vejde se do nich víc. A pomaleji se promáčejí. Ale pozor! Existují i pevnější kornoutky. Chutnější kornoutky plné ořechů a čokolády, dokonce i kornoutkové misky, na které se s nástupem kelímků skoro zapomnělo a které se dají položit jako kelímek. Pokud bez misky nemůžete být, mrkněte, jestli váš oblíbený zmrzlinář nenabízí tuhle možnost. Nebo ho ponoukněte. Protože lízat zmrzlinu ze zmrzlinového kelímku je jako jíst oloupanou mandarinku z plastové krabičky.

A plastové misky?
Jednak jsou ošklivé až k pláči, druhak se jimi nedá topit, o recyklaci plné otázek ani nemluvě. Osobně se jim snažím vyhnout. Bohudíky se většina pouličního jídla už dneska podává zase na klasických papírových talířcích, ze kterých jedli český klobásový street food už naši dědové. Nevýhodou je samozřejmě to, že se promastí, ale jídlo do ruky si přece neberete proto, abyste ho šetřili na potom. Hezky sníst za horka!

Jinak jsou ale oficiální možnosti dost mrzuté. Pokud si berete vlastní jídlonosiče, pohybujete se na hranici ilegality – kvůli hygienickým vyhláškám je často k vidění nápis „do vlastních nádob jídlo nepodáváme“. Nezbývá než doufat, že papírové, třtinové a celulózové krabičky objeví co nejvíce provozních…

Symbolem zlého jídla „to go“ ale zůstává paradoxně nápoj. Nápoj v kelímku. Ty existují ve více variantách, ale pokud nechcete ani jednu, máte opět na výběr. Jednak si můžete pořídit termohrnek nebo ekologickou, baristy spolunavrženou nekonečnou variantu kelímku, ovšem zakopávat o ni v kabele celý den nemusí vyhovovat každému. Nebo nosit přebytečné zavařovačky různých velikostí, které pak postupně třídíte…

Pro matky na hřištích mám ovšem speciální radu: spřátelte se s baristy, staňte se stálým hostem – a kávu v hrnku vám dají i přes ulici! Na našem nejbližším hřišti mi to funguje se všemi třemi blízkými kavárnami, takže ani mírná promiskuita nevadí. Vážně, zkuste to.

Revoluční řešení!
Nakonec brčko, kterým to všechno začalo. Už delší dobu nám fotky zkrášlují papírová, v nápojích se krásně rozpouštějící brčka, sem tam i rostlinná – však ono už slovo „slámka“… A nově je tu hit, nerezové brčko. Pít přes něj je ale trochu jako cucat ledovou kostku, takže přichází překvapivé zjištění: studené nápoje se dají pít pouhým přiložením rtů k okraji sklenice. To je, co?

Zbytečnému odpadu zmar a krásné léto! 

Článek vyšel v letním čísle A časopisu

Článek vyšel v letním čísle A časopisu

Čtěte PDF nebo si ho vezměte v jakékoliv restauraci Ambiente.

Alergie v restauracích: 8 vzkazů pro kuchaře i hosty

Načíst další článek...