Obsluhoval jsem nevidomého hosta

11. března 2019
Foto: Unsplash
Každý číšník je hostův průvodce – vede ho ode dveří ke stolu, přes jídelní lístek až k zážitku a cestě domů. Pro nevidomé a zrakově postižené je tento doprovod ještě o něco důležitější. Jakých chyb se dopouští obsluha při komunikaci s nevidomým hostem a co můžete udělat pro to, aby se u vás cítil dobře? Zasvětí vás školitelé ze Světlušky.

Bílá hůl, vodicí pes, nejistá chůze. Tato poznávací znamení dávají číšníkům a servírkám jasný signál, že mají zbystřit a začít přemýšlet jako nevidomí. Málokdo si však uvědomuje, že specifický přístup potřebují všichni zrakově postižení. Zrakové poruchy mají různé stupně a zahrnují odlišné vady, a tak u vás může obědvat slabozraký, který se obejde bez orientační hole, „zbytkař“, jenž vidí na pět metrů to, co my na šedesát, anebo prakticky nevidomý člověk, který zrakem vnímá jen zlomky reality.

Popsat to, co „vidí“ úplně nevidomí hosté, je těžké. Většinou cítí rozdíl mezi světlem a tmou, ale svět okolo přirovnávají k absolutní tmě. Lidé, kteří se s postižením narodili, mívají vytříbenější smysly než ti, kdo přišli o zrak teprve nedávno. Celková orientace však závisí také na schopnosti tzv. echolokace, tedy na tom, jak nevidomý využívá odraz zvuku od předmětů umístěných v prostoru. Někteří z nich navíc v ruce drží červenobílou hůl, která upozorňuje na zrakový i sluchový hendikep.

Pro začátek si zapamatujte dvě základní pravidla: nikdy nic nezkazíte, když nabídnete pomoc – a pomáhat není povinné, ale lidské.

Jste přístupní?
Stavební úpravy ještě nezaručují bezbariérovost. Překážek, které hendikepovaným brání v tom, aby navštívili váš podnik, je totiž mnohem víc než pět schodů. Přístupné restaurace přizpůsobují jak reálný, tak webový prostor, jsou otevřené a připravené řešit nestandardní situace ve prospěch každého hosta. Přístupnost se vyplatí plánovat od začátku. Dodatečné úpravy, které usnadní práci a život nejen hendikepovaným, ale taky zdravým hostům a obsluze, vás budou stát mnohem víc peněz.

Webová bariéra
Návštěva restaurace často začíná už na webových stránkách, kliknutím na položku „menu“. Většina zrakově postižených má k dispozici aplikace, které jim předčítají text. Ty si ale neporadí s oskenovaným lístkem v pdf a s fotkami jídel. S každým obrázkem se tak z telefonu ozývají zkratky jpg, png a kódy, což narušuje plynutí textu, a tedy i soustředění.

Ideální je dát menu přímo na web, anebo ho přiložit jako wordový soubor. Vhodná je co nejjednodušší grafika, textový formát a minimum obrázků, rámečků nebo odrážek. A když obrázky, tak popsané, aby si nevidomí hosté poslechli, co jim chcete „ukázat“.

Rozdělte jídelní lístek do přehledných kategorií, ať si lidé s omezením nemusí projíždět celou nabídku a můžou rovnou přeskočit k tomu, na co mají chuť. Důležité jsou barevné kontrasty, protože ulehčí orientaci lidem s lehčí zrakovou vadou, a dostatečná velikost ikon – příliš malá tlačítka zkomplikují pohyb na webu nejen slabozrakým, ale také tělesně postiženým, kteří se při kliknutí netrefí napoprvé.

U vchodu
Nevidomý host obvykle nepřichází sám, vedle sebe má nejlepšího přítele a svoje oči – vodicího psa. Výjimka potvrzuje pravidlo, takže i když k vám psi běžně nesmějí, tyhle pomocníky musíte ke stolu pustit už ze zákona. Asistenční psi vozíčkářů tohle právo sice nemají, ale všechno je věc dohody a lidského přístupu.

Při uvádění nevidomého hosta platí to, co po celou dobu jeho návštěvy – mluvte s ním. Popisujte, kudy ho vedete, jak se od stolu dostane na toalety a jaké překážky má okolo sebe. Když je čas, proveďte ho restaurací a dovolte mu, aby se zorientoval.

Zvuková komunikace je nejdůležitějším mostem mezi obsluhou a nevidomým, oproti tomu s fyzickým kontaktem buďte opatrní. Nedotýkejte se bez upozornění a nechytejte je prudce za paže. Jednak se to nelíbí nikomu z nás, jednak dotyčného zbytečně vylekáte, znejistíte, a hrozí dokonce zranění.

U stolu
Klasická otázka, klasická chyba: Co byste si dali? Nepočítejte s tím, že každý nevidomý host vytáhne chytrý telefon a během minuty rozluští obědové menu. Představte mu jídelní lístek, doporučte a ulehčete výběr jako u jiných stolů. Buďte trpěliví, přečtení nabídky pomocí aplikace trvá o dost déle, a zvlášť hendikepovaný se zrakovým i sluchovým postižením se může vyjadřovat obtížně a pomalu.

Nevidomý host by měl vědět o každém vašem úkonu, a proto ho stále informujte o tom, co se právě chystáte udělat. Spousta číšníků na stůl mlčky vyskládá jídlo a pití, aniž by jim došlo, že se může hendikepovaný leknout, anebo si ani nevšimne, že už se má čeho napít a najíst. Totéž platí při sklízení ze stolu. Někteří nevidomí také ocení, když jim popíšete obsah talíře. Šikovnou pomůckou je metoda hodin, tedy pomyslný ciferník – kopeček rýže na trojce, maso na šestce, obloha na osmičce.

Myslete na psí doprovod, ale nedopřávejte mu víc než misku s vodou. Hlazení i pamlsky (nejen v restauraci!) vodicího psa rozptylují a můžou ho úplně rozhodit. Tenhle profesionál si pak často myslí, že už mu skončila směna, a může udělat fatální chybu, kterou svého pána ohrozí.

Hlavně mluvte!
Váš hlas se stává očima nevidomého. Záleží jen na vás, jak moc mu umožníte „vidět“ a zažít váš podnik. Vysvětlujte, popisujte, ptejte se a odpovídejte, ale zároveň myslete na to, co nám při školení řekl Mirek, milý chlapík se smyslem pro (černý) humor, s těžkou zrakovou vadou a nevidomou budoucností: „Nevidomý je jenom slepý, ne hloupý!“

Není třeba přepsat menu Braillovým písmem, anebo opatrně našlapovat a přehnaně pozorovat každý pohyb nevidomých hostů. Nevidí vás, ale cítí váš pohled, a hlavně vaši úctu a přístupnost.

Líbil se vám článek?

Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.