Radime, jaký status v poslední době získávají staré odrůdy?
Jejich popularita roste. Jsou naším kulturním dědictvím a podle mého si zaslouží stejnou ochranu jako historické stavby nebo kroje. Dlouho jsem se zajímal o staré odrůdy kulturních rostlin, jako jsou luštěniny, obilí nebo zelenina, ale nakonec mě uchvátilo právě ovoce.
Dřív nám tu plodily stovky odrůd jabloní a byla by škoda smířit se s tím, že v supermarketu najdeme sotva několik z nich. Nemluvě o dotovaném dovozu jablek z Nového Zélandu. Do ceny ovoce se tak vůbec nepočítá ekologická stopa dopravy přes půl světa, ale to je trochu jiné téma.
Ovčí hubička, Jeptiška, Řehtáč soudkovitý, Bezručovo panenské… Reportáž přímo z terénu.
Jaké jsou hlavní rozdíly mezi starými a novými odrůdami jablek?
Jako „staré“ se označují odrůdy, které tu jsou sto a více let. Myslíme tím jablka, která můžou pocházet z Evropy i z celého světa, ale jsou místně ověřená a dodnes se drží v českých sadech. Mezi vlastnosti mnoha starých odrůd patří lepší odolnost vůči mrazu, chorobám a některým škůdcům a taky nenáročné pěstování. Roli však hrají i jiné vlastnosti, třeba skladovatelnost. Například odrůda Strýmka se mohla krechtovat jako řepa, tedy skladovat v polní jámě vystlané zeminou a slámou.
V porovnání s těmi novějšími vyniká mnoho z těch starých vysokým obsahem fenolických látek, antioxidantů a dalších zdraví prospěšných látek, ale taky intenzivní chutí. Ta spoustu lidí překvapí, ať už ochutnají přímo jablka, nebo mošt či křížaly.
Mají ještě nějaké další benefity?
Některá jablka starších odrůd mají odlišné složení, a proto je lépe snášejí „žlučníkáři“ nebo lidé s alergií na jablka. Příkladem jsou Matčino a Jadernička moravská, které mají nižší obsah kyselin a způsobují slabší alergickou reakci, nebo vůbec žádnou. Může to souviset i s obsahem chemických reziduí v ovoci z obchodů, ale spíš je to jako u původních druhů pšenice – špaldy, dvouzrnky nebo jednozrnky. Ty lidem se zvýšenou citlivostí na lepek taky nevadí tolik jako přešlechtěné odrůdy obilí.
Na druhé straně je dobré uvědomit si, že vývoj nejde zastavit a nemá smysl se mu bránit. Každá stará odrůda byla kdysi nová a jejich zachování není jen návratem do minulosti, ale taky základem budoucnosti, protože se dají využít ke šlechtění dalších silných a zdravých odrůd.
Některé myšlenky stojí za to přeložit a říct nahlas. Přinášíme vám rozhovor s dokumentaristou Valentinem Thurnem a mluvčí společnosti Demeter Antje Kölling.
Na které ovocné dřeviny se u nás téměř zapomnělo?
Napadá mě oskeruše. Jde o teplomilný druh jeřabin, který plodí malá jablíčka nebo hruštičky a dorůstá ve statné stromy. Některé jsou staré i několik stovek let. Zajímavé jsou i mišpule – zimní ovoce, které se u nás pěstovalo už ve středověku. Její plody musí projít mrazem, aby se daly konzumovat.
Obohacením jídelníčku jsou taky novější, méně známé druhy, které mají kromě chuti i zdravotní přínos, anebo dnes už celkem známé kdoule, moruše a sladkoplodé jeřabiny.
V posledních letech umějí zahrádkáři vypěstovat taky exotiku, která někdy chutná lépe než dovoz. Příkladem je hruška nashi nebo maloplodé druhy kiwi, například Aktinidie význačná, která na rozdíl od klasického kiwi zvládne dozrát i v našich podmínkách. V Česku se dá pěstovat i muďoul neboli asimina, což je blízký příbuzný anony (čerimoji). Lidé navíc znovu objevují chutě divokých plodů. Oblíbený je dřín a jeho plody dřínky – sladkokyselé peckovice podobné olivám, které se nejčastěji zavařují nebo se z nich vyrábí marmelády a likéry. Podobně se dá zpracovat i jeřáb břek.
Dá se ovocnářství považovat za řemeslo?
Určitě. Pro ovocnáře platí totéž co pro kuchaře a jiné řemeslníky – potřebujete získat zručnost, zkušenosti a cit. V naší školce nabízíme staré roubované odrůdy na semenných podnožích, jako se pěstovaly po staletí před námi. Budou z nich velké, odolné a dlouhověké stromy, které budou těšit několik generací.
Ve školkách i sadech navíc hospodaříme podle zásad ekologického zemědělství, to znamená bez chemie. Místo herbicidů máme plečky, motyku a ruce a proti chorobám nebo škůdcům využíváme přírodní látky, hlavně na bázi rostlinných olejů či výtažků z rostlin. Základem je ale prevence – výběr odolnějších odrůd a podpora přirozených predátorů škůdců.
Dřív se u nás pěstovaly spíš vysoké stromy, které díky semennému podnoži lépe odolávaly suchu, větru i nízkým teplotám a nepotřebovaly ploty jako ochranu před zvěří. Časem se výška kmene redukovala, a to hlavně kvůli snazšímu sběru ovoce, větší plodnosti stromů a maximálním výnosům. Začaly se oplocovat pozemky, používat zákrskové podnože a následně stavět opěrné systémy pro stromy (jabloňové sady dnes vypadají spíš jako vinohrady). Takové stromky se však musí víc hnojit, zavlažovat a chránit před mrazem. Velkou roli hraje i vzhled a prodejnost konkrétních odrůd. Z ovocnářství se tak stal sofistikovaný obor závislý na pěstebních i skladovacích technologiích, na globalizaci a marketingu.
Co vás na ovocnářství a školkařství tolik baví?
Je to koníček i životní styl. Moje práce je založena na respektování přírodních cyklů a dynamice vývoje. Zároveň jsem neustále venku na čerstvém vzduchu a s příjemnými lidmi. Je úžasné podílet se na vzniku nových stromů a keřů, které pak přinášejí radost jejich pěstitelům. Tohle všechno vyvažuje každodenní dřinu a někdy taky nejistotu.
Co byste popřál starým odrůdám?
Přeju jim hodně moudrých lidí, kteří je budou dál sázet, pěstovat a jíst jejich plody, nebo je zpracovávat a prodávat. Pokud najdou uplatnění i v dnešní unifikované době, zachovají se pro další generace – nejen v genových bankách, ale taky v běžném životě. Když se to daří v okolních zemích, jako je Rakousko, proč by to nemohlo jít u nás?
Studoval na střední zemědělské škole produkci mléka, ale postupem času ho víc vtáhla říše rostlin. Jako hobby začal pěstovat staré odrůdy. „V roce 1996 jsem si chtěl koupit v zahradnictví stromek své oblíbené odrůdy jabloně Jadernička moravská, ale řekli mi, že už se žádné takové odrůdy nemnoží ani neprodávají. Tak jsem si ji namnožil sám,“ vypráví Radim, který se stal ovocným školkařem a částečně i sadařem.
Ve svých sbírkových sadech pěstuje několik set odrůd jabloní, hrušní, kdouloní, mišpulí a jiných ovocných stromů a keřů. Podílel se na mapování starých odrůd v Bílých Karpatech a spolupracuje například s Českým svazem ochránců přírody, s Mendelovou univerzitou a nadšenci u nás, na Slovensku i v Evropě. Jeho školka získala regionální ochrannou známku Tradice Bílých Karpat, která podporuje místní výrobky a řemesla.
