Facebook

Pohoda je víc než byznys

541
10. února 2019 Autor: Simona Martínková-Racková Foto: We give you good

Díky české mamince mluví perfektně česky, díky srbskému tátovi se zamiloval do vína. „Vinaři i odběratelé jsou moji kamarádi, pohoda je pro mě víc než byznys,“ říká Marko Jelič, dovozce vína a mělnický mikrovinař.

Jaké víno máte rád?
Takové, která mají dobrou energii a je mi po něm dobře. Samozřejmě teď nemluvím o alkoholu, protože když to přeženete, je vám špatně po všem. Ale není důvod, aby byť jen jedna sklenička v člověku vyvolávala nepříjemný stav. To pak pociťuju ne bolest, ale náhlý tlak v hlavě. Někdy se cítím otupělý, jindy naopak podrážděný – z dobré nálady je „nic moc“. Radši si dám víno, které mě povznese, odlehčí mi hlavu a otevře mi kanál, kterým si tu radost hlídám, místo aby mi ho zavřel.

I proto dovážíte převážně naturální vína?
Ano. Je dobré vrátit se k čistotě, která tu kdysi byla. Jde mi o to, aby co dělám, mělo pozitivní přesah. Jestliže vím, že vína od mých vinařů nejenže nepřispívají k degradaci půdy a celého zemědělství, ale naopak k regeneraci, protože se obejdou bez chemie, motivuje mě to. I to, že můžu patřit k předním dodavatelům Esky a La Degustation Bohême Bourgeoise.

Těší mě, že si stále víc lidí uvědomuje, že budoucnost vinařství je právě tady. Byl jsem v Paříži, Kodani i na dalších místech, které hýbou gastronomií, a podniky, které to myslí vážně, fakt tíhnou k přírodním vínům. Tím, že si něco kupuju, podpořím někoho a nějaký model – a já se snažím podporovat ten, o kterém bych si přál, aby mu patřila budoucnost.

K tomu se pojí radost z toho, že mám skvělé odběratele. Smýšlejí podobně jako já a často jsou to moji blízcí přátelé.

Můžete tohle říct i o vinařích?
Ano. Když s vinařem domlouvám spolupráci, je pro mě důležité i to, aby byl na stejné vlně, protože nás čeká spousta telefonátů a e-mailů a je fajn, když je komunikace příjemná. Jestliže někdo přemýšlí čistě byznysově, pak není na stejné vlně. I byznys se dá dělat profesionálně a zároveň lidsky, a vinařů, kteří vytvářejí úžasná vína, a ještě je nám spolu fajn, je naštěstí dost. Jejich vína jsou přitom tak žádaná, že by je klidně mohli prodávat dráž.

Proč to neudělají?
Protože ten člověk je pokorný. Není chamtivý, takhle mu to stačí. Místo řečí o byznysu vám radši půjde ukázat koně, se kterým oře vinici.

Nedávno jsem se jednoho vinaře přímo zeptal, proč nezdraží vína na dvojnásobek, když by mu za ně lidé i tak utrhali ruce. A on povídá – to bych sice mohl, jenže já tu nechci sedět se snobem v Bentley, ale s lidmi, jako jsi ty. Víc než o zisk mu totiž jde o kvalitu života. Uvědomuje si, že čas, co tráví s fajn lidmi, je víc než peníze. To se mi moc líbí. Taky si myslím, že budoucnost už nemá agrese a manipulace, ale pokora a čistota.

Ze kterých zemí víno dovážíte?
Hlavně z Rakouska, Francie, Itálie, Slovinska, Slovenska, Německa, a samozřejmě ze Srbska.

Máte při tom záběru vůbec čas zajet za „svými“ vinaři?
To je ta nejpříjemnější část práce – jet tam, cítit atmosféru místa, naladit se na toho člověka, dozvědět se jeho životní pravdy a postoje. Mimochodem, ti nejzajímavější mají přesah na celý region. I díky jejich příkladu si další vinaři třeba řeknou – aha, ono to takhle jde, není to magor, jak jsme si deset let mysleli…

Třeba Rudolf Trossen z německé Mosely dělá biodynamiku už snad čtyřicet let. Z toho se mu pětatřicet let všichni smáli, a dneska jsou jeho vína v Mugaritzu nebo Nomě, v nejlepších švédských i kodaňských restauracích, v Austrálii, v Tokiu…  Vinařům „chemikům“, kteří si klepali na čelo, proč dělá takové blázniviny, když stačí postříkat to, a je vystaráno, trochu zmrzl úsměv na rtech.

Učil jste se na tátově vinařství v Srbsku. Vinaříte i v Čechách?
Od roku 2015 mám mikrovinařství na Mělníku, ale pořád to dělám všechno sám, takže nestíhám úplně podle svých představ. Najít si v nejvypjatější době, v září a říjnu, několik týdnů na vlastní víno není lehké. Třeba se to časem zlepší.

Co nového v nejbližší době chystáte?
Domluvil jsem se s pár vinaří z Jury, což je zvláštní vinařská oblast mezi Švýcarskem a Burgundskem. Je to velmi deštivý kus Francie a místo, kde vznikají vína s mimořádnou mineralitou a tím, čemu říkám vibrantnost. Je to „elektrizující“ náboj, který může někdo popsat jako svěžest, mineralitu nebo kyselinu… Takové víno vám rozehraje chuťové pohárky a vyvolává chuť na další doušek.

Tahle vína z Jury bych teď moc rád dovážel víc, jenže je o ně ve světě obrovský zájem. Tak snad na mě zbude.

Prý jste také DJ…?
Dřív jsem si tak vydělával, teď už to dělám výhradně pro Družstvo – a každoročně hraju na narozeninách Bokovky. 

Článek vyšel v zimním čísle A časopisu

Článek vyšel v zimním čísle A časopisu

Čtěte PDF nebo si ho vezměte v jakékoliv restauraci Ambiente.

Sekaná – 6. týden

Načíst další článek...