Facebook

Romantické restaurace v Londýně

315
9. října 2018 Autor: Lenka Požárová Foto: Lenka Požárová

Nepotřebuju k zážitku stříbrný servis, pět klanících se číšníků ani michelinskou hvězdu.  Nemám problém vychutnat si jídlo u stánku na stojáka. Přesto platí, že prostředí hraje nemalou roli a často jím zážitek umocníte.

Nebudu vás unavovat podniky, jako je Duck & Waffle, otevřený nonstop ve 40. patře mrakodrapu a věčně okupovaný asijskými turisty. Netoužím ani pojíst v restauraci Oblix jenom proto, že sídlí v nejvyšší budově Velké Británie, Shard. Následující restaurace jsem vybrala hlavně proto, že tam dobře vaří. Fakt, že místo, na kterém se nacházejí, je neobvyklé či zajímavé, zážitek ještě umocňuje. Kdyby mě gentleman chtěl v Londýně pozvat na rande a dal by mi na výběr z následujících míst, neodmítla bych.

Chiltern Firehouse je bývalá hasičárna, přeměněná na butikový hotel s restaurací. Ta má otevřenou kuchyni, které vévodí portugalský šéfkuchař. Vyhlášené jsou koblížky plněné krabím salátem s wasabi nebo ceviche ze pstruha s makadamovými ořechy, fazolovými klíčky s kari a limetkou. Designově je to hodně povedené místo. Jediná vada na kráse? Jsou tu příliš zvyklí na hvězdné celebrity, a tak tu panuje zákaz focení, byť i jen jídel.

Budovu před nádražím St. Pancras a King’s Cross jsem dlouho okukovala zvenku, než jsem se do ní podívala. German Gymnasium nebývalo školou, nýbrž tělocvičnou, a to nejstarší v Anglii. Německá komunita ji postavila v roce 1865. Zatímco dole se nachází bar a jednoduchá restaurace, v prvním patře na ochozu je fine dining restaurace, kde vám před očima naporcují pomalu pečenou kachnu se zelím a bramborovým knedlíkem. Jídelníček nezapře německé vlivy a atmosféru doplňují i kresby cvičenců, umístěné na toaletách.

Hotelové restaurace mě obvykle moc nebaví, jenže hotel Ned je jiný. Stojíte totiž v bývalé centrále banky Midland, která je přeměněna v retro hotel Ned, a hotelová recepce nebude to první, co uvidíte. Očima budete hladově osahávat všech 92 smaragdových sloupů, mezi kterými je rozmístěno osm restaurací a taky dlouhé mramorové stoly, zbudované z bankovních přepážek s neopomenutelnými art deco lampičkami.

Nejvíc mě uchvátily panasijská Kaia, v níž nechybějí havajské misky s poke či rýžové pivo, a Malibu se zdravou kalifornskou kuchyní. Servírují tu výtečný salát s kokosem a chilli-mandlovou pastou.

Místo těsně vedle hotelu Ritz je jako stvořené pro vzdušnou kavárnu, jenže všechno to začalo trochu jinak. Jako předváděcí místnost pro auta značky Wolseley. Dveře do restaurace Wolseley vám nejspíš otevře Raymond s buřinkou. Až sem půjdete poněkolikáté, tak si jeho jméno taky zapamatujete. Je to jeden z nejlepších podniků na snídani či brunch a vysokou úroveň má i zdejší čajový ceremoniál.

Dát si tu můžete anglickou snídani, vejce Benedikt či grilovaný grep, ale radím jít do omelety Arnold Bennett (pojmenované po spisovateli, který ji vyžadoval). Podávají ji v zapékací misce, přičemž spodní vrstva krémových vajíček, lehce přichycených ke dnu, je pokladena kousky uzené tresky a pokapána holandskou omáčkou.

Když se dostatečně pokocháte úchvatnou atmosférou v lobby hotelu London Edition a vkročíte do restaurace Bernes Tavern, buď zatajíte dech, nebo dlouze vydechnete. To když spatříte impozantní sál se stěnami posetými obrazy a štukovaný strop s lustry.  Pokud se vám číšník zmíní o jídle Mac and Cheese, radím vám dobře nemávněte rukou nad něčím tak tuctovým, jako jsou makaróny se sýrem. Ve zdejším podání je to jídlo, od kterého se nebude moct odtrhnout, a korunované je kusy rozsýpavého hovězího s limetkovou kůrou.

Jejich tatarák se podává se žloutkovým džemem, naloženou řepou a čerstvým křenem. Salátové listy tu koupou v lanýžové zálivce a skotského lososa marinovaného v červené řepě doplňuje naložená kedlubna s kaviárem. Víc oslnit snad ani nejde.

Petersham Nursaries v Richmondu je z centra trochu z ruky, ale kde jinde taky čekat restauraci ve skleníku uprostřed zahradnictví? Udusaná hlína na podlaze, spousta pnoucích se keřů, květin i stromků. A taky starobylé skříně, vitríny a svícny. Atmosféra je tu snová, a přidejte si k tomu michelinskou hvězdičku.

Jídla mají italský nádech a vaří tu podle přístupu slow food. Chuťové buňky můžete poškádlit risottem se sépiovým inkoustem nebo třeba kambalou s chřestem, fenyklem a hráškovými klíčky s citronem z Amalfi či citronovým koláčem. Za návštěvu to tu stojí i v zimě, kdy je venku lezavo a uvnitř vyhřáté příjemno.

Stěny obložené od podlahy ke stropu knihami a sál plný stolů. Tak to je Cinnamon Club, který sídlí v bývalé Westminsterské knihovně. Restaurace známá svým inovativním přístupem k indické kuchyni servíruje delikatesy, jako je šťavnaté kuře pečené v peci tandoori, plněné banánové chilli papričky, skvělý čočkový dhál nebo čokoládový dortík s chilli a bánovo-arašídovou zmrzlinou. Nezapomeňte na aperitiv v podobě skořicového bellini.

Restauraci Duddel’s, která se v Hong Kongu stala ikonickou díky pojení s uměleckou scénou, najdete v Londýně na místě, kde by restauraci čekal málokdo. V bývalém kostele Sv. Tomáše. Kostel přestavěli tak, že se zbytky starého dřevěného oltáře snoubí se smaragdovým obkladem otevřené kuchyně.

V té tvoří autentická kantonská jídla opravdu mistrně. Knedlíčky dim sum jsou v podání místních kuchařů uměleckými díly. Vynechat nejde vyhlášenou pekingskou kachnu servírovanou s mandarinkovou pálivou omáčkou ani Abalone rice, tedy rýži s mořským plžem pošírovaným osm hodin ve vývaru. Za mě dost zklamaly koktejly, takže radím držet se jídla. 

Zaměstnanec je stejně důležitý jako host. Jak ho vybrat a udržet?

Načíst další článek...