Jelikož je práce v gastronomii dřina a leckdy si během směny sednete jen při návštěvě toalety, patří boty k nejdůležitějším součástem pracovního oděvu. Ztvrdlé paty nebo zarostlé nehty jsou tím nejmenším rizikem, které ze špatných bot hrozí, proto se do bot vyplatí investovat.
„Kuchaři a číšníci patří mezi naše časté pacienty. Příčinou bývá celodenní postávání, které našemu pohybovému aparátu vůbec neprospívá. S tím souvisí i tělesná váha – je třeba si ji hlídat, protože strávíte-li denně 17 hodin na nohou, zatěžujete kyčle, kolena i křížové klouby. Mnoho číšníků trápí potíže s úpony, s příčnou klenbou nebo Achillovou šlachou, s čímž se pojí bolesti pat,“ vysvětluje František Picek, ortoped, sportovní traumatolog a spolumajitel ORP Centra v Praze.
Univerzální návod, individuální výběr
Co je ideální pro jednoho, nemusí vyhovovat druhému. Proto je důležité zohlednit při výběru bot svou tělesnou váhu, velikost a vzhled nohou i vrozené vady či dřívější potíže, ale taky koncept podniku, sekci a pozici. Kuchyně, plac, pekárna i cukrárna mají svá specifika, ať už jde o rozsah a dynamiku pohybu, anebo povrch místností. Přesto jsme se pokusili sepsat pro vás univerzální návod a parametry, podle kterých si vybírají boty (nejen) profíci.
1. Pohodlí
Tvrdá podlaha a dlouhá směna si žádají pohodlné boty. Musí být odpružené a měkké. „Dobré postavení nohy odlehčuje nosné a křížové klouby, ale taky páteř. To se však nestane, pokud nejsou boty dostatečně odpružené,“ říká František Picek a dodává: „Pohodlí by si měl každý otestovat přímo v obchodě tak, že si nazuje obě boty, projde se v nich pomalu i rychle, ale taky si v nich zkusí zabrzdit, aby se ukázalo, jak se obuv chová při ,akci‘.“
Ortopedické boty se v prvních dnech moc pohodlně netváří, má to však svůj účel – napravují špatné držení těla a přispívají ke správnému zatížení nohou.
2. Materiál
O pohodlí se stará kvalitní, nejlépe přírodní materiál, který se přizpůsobí noze, je prodyšný a zároveň pevný, voděodolný a „neprůstřelný“. To se týká především svršku boty, protože na něj může během směny ukápnout horký olej nebo spadnout ostrý nůž.
„Materiál by měl nohy stabilizovat v různých terénech a chránit jejich horní část před nehodami a zraněním, boty by proto měly být vždy uzavřené. Zároveň je důležité odvětrávání. Zapařování nohou, neustále propocené ponožky a vlhkost v botách jsou příznivé pro množení bakterií a můžou skončit mykózou kůže nebo plísní na nehtech,“ varuje ortoped.
3. Praktičnost
S materiálem souvisí další parametr – praktičnost, tedy údržba a trvanlivost. I boty sebelepšího profíka večer svědčí o tom, co se ten den vařilo v kuchyni a rozlilo za barem, a tak lidé z gastra hledají boty, které se dají snadno a rychle očistit – umýt v myčce na nádobí, opláchnout nebo otřít hadříkem.
Každodenní péči se však u kvalitní obuvi nevyhnete. Praktická může být vyměnitelná podrážka, ta by však měla být hlavně protiskluzová a dobře přilnavá, a podstatnou roli hraje také hmotnost bot. Lehká obuv zbytečně nezatíží nohy personálu a zároveň ho nebude zpomalovat.
Které vybrat?
Několik doporučení jsme nasbírali přímo v provozech. Tady jsou:
„Značka Ecco – elegantní, a přitom pohodlná obuv. Určitě doporučuju i jejich vložky. Boty sice vyjdou na 3000 až 4000 korun, ale vyplatí se to. Budete se v nich cítit jako na obláčku.“ Míla Popelka, sommelier z Pizzy Nuova
„Chaud Devant. Kožené, anatomicky tvarované boty s ocelovou špičkou a podrážkou Michelin. Zatím nejlepší pracovní boty, co jsem měl.“ Michal Mlejnek, šéfkuchař z Grils
„Boty Sika Optima od Masoprofitu. Přes noc si do nich dávám sáčky Batavan, které boty vysuší a provoní. Nedám na ně dopustit.“ František Kšána, mistr řezník z Našeho masa
„Birkenstock. První měsíc na umření, pak pohoda!“ Lucie Maříková
„Na plac se mi nejvíce osvědčily Vivobarefoot nebo jakékoli jiné ,bosoboty‘.“ Matěj Pína, barista Esky
Další tipy od profíků získáte na stránce Food and Wine, Shoeguide nebo Chefspencil.
4. Styl
Všechny uvedené faktory mají větší váhu než estetika, i kuchaři a číšníci však mají rádi design, anebo musí dodržet předepsaný dress code. Dnešní trh nabízí jak nazouvací, tak šněrovací boty, většina fachmanů však upřednostňuje nazouvání. Je to rychlejší a taky hygieničtější, protože po každém zavázání rozvázaných tkaniček je nutné pořádně si umýt ruce.
Zvlášť pro kuchaře bývají nazouvací, celistvé boty vítězem, a to kvůli zmíněným nehodám – vázání s tkaničkami totiž propouští tekutinu, která prosákne až na ponožku, anebo může dokonce způsobit popáleniny.
5. Cena
Tenhle parametr by měl mít při výběru obuvi nejmenší váhu. Na jedné straně je nutné počítat s určitou investicí, na straně druhé nemusí vysoká cena zaručit vysokou kvalitu. „Určitě bych nedoporučoval kupovat si boty někde u stánku, ale ceny za trendy značkovou obuv se někdy šplhají do závratných výšin, i když je jejich kvalita mizerná. Myslím, že je dobré vydat se zlatou střední cestou, botu si důkladně vyzkoušet a dát na doporučení a zkušenosti kolegů,“ uzavírá František Picek.
Jak to vidí ortoped?
Tipy a doporučení Františka Picka z ORP Centra:
- Jako jedni z prvních začali ocet vyrábět Babyloňané okolo roku 4000 př. n. l. Octy kvasili z datlového a hroznového vína, ale taky z piva, pak je aromatizovali a využívali k nakládání zeleniny a masa. Naředěný ocet si vychutnávali i jako osvěžující nápoj a nezávadnou formu pitné vody.
- Nejstarší středověké metodě se říká orleánská, pochází totiž z francouzského města Orléans, kde se vyřazovaly sudy vína z Burgundska a Bordeaux. Naředěné víno se nalije do dřevěných sudů a naočkuje octovou matkou z předchozí výroby octa. Během přeměny vína se ze sudů pravidelně upouští trocha octa a přilévá se do nich další víno. Výroba je poměrně zdlouhavá, ale čím déle trvá, tím víc reakcí proběhne mezi alkoholem, kyselinou octovou a dalšími molekulami – a tím lepší chuť ocet dostane.
- Pravé aceto balsamico kvasí a zraje v dřevěných sudech třeba i desítky let. V regionu Emilia Romagna na severu Itálie se produkuje už od středověku – tenkrát si ho lidé vyráběli doma nejen jako dochucovadlo, ale taky coby posilující a léčivý prostředek. Svět ho objevil teprve v 80. letech a na trh se dostaly levnější, méně kvalitní napodobeniny.
- Podle odhadů je na 250 ml balsamica potřeba 36 kilo hroznů. Celý proces trvá minimálně dvanáct let a hotové balsamico se odebírá z nejstaršího sudu, kterému může být až dvacet let.
- Za určitý druh octa (tedy roztok obsahující kyselinu octovou) se dá označit i dochucovadlo vyrobené z kombuchy, fermentovaného nápoje z čaje a cukru. Ten se stočí do lahví bez tzv. matky, díky které kombucha vykvasí, a nechá se dál fermentovat a zakyselit až do podoby octa. Postarají se o to bakterie v tekutině, tzv. gluconobactery, které pojídají cukry, a nepotřebují tak k přeměně kombuchy žádný alkohol.
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.