Wohnouti u Myšáka

16. října 2018
Foto: František Majer
Kdo jiný byl měl natáčet klip v cukrárně u Myšáka než kapela, jejíž dosud poslední album se jmenuje Laskonky a kremrole? A jak taková záležitost probíhá? Tady je reportáž.

Stojíte před Myšákem, a nechce se vám dovnitř – přestože je leden, deset večer, a uvnitř se svítí (a topí). Absurdní? Ani ne. Dnes v noci se totiž v cukrárně ve Vodičkově ulici natáčí videoklip k novému songu skupiny Wohnout.

Song z chystaného alba Miss maringotka se jmenuje Tlama a režisér Michal Matoušek pojal klip jako, řekněme, lehce psychedelickou filmovou fantazii. Odvážnou a výpravnou. Takže teď u stolků za prosklenou výlohou sedí víly, indiáni, šaškové i kovboj s žonglérem a s klidem kavárenských hostů sledují, jak tři „doktoři“ (herci David Kraus, Vasil Fridrich a Karel Zima) nesou udivené blondýnce (v hlavní roli Lisa Ross) tajemný pokrm, ukrytý pod stříbrným poklopem. Přinesou, odklopí, přiklopí, odchod. A znova. Přinesou, odklopí, přiklopí, odchod. Ne, ještě to není ono. Přinesou, odklopí…

Režisér dává hercům pokyny, které takhle z ulice vypadají jako pantomima, a vy nevíte, jestli se víc bavíte tím němým filmem, anebo konsternovanými kolemjdoucími. Jak později podotkl herec Vasil Fridrich, „mnozí si při pohledu na nás museli odpřisáhnout, že už musí pro tuto noc přestat pít a jít spát, protože jen obtížně mohli věřit tomu, co spatřili“.

Dvě patra, dva světy
Natáčí se v přízemí, zázemí je v patře. U okna parkují štendry s oblečením, vzadu u tapisérie mají vizážistky rozbalené „malování“. Vizuální umělkyně Kateřina Koki Mlejnková, která je pro tuto noc za indickou bohyni, si soustředěně natírá tělo modrou barvou, skupinka herců zabrala stolky příhodně poblíž baru. Uvolněná atmosféra, smích a žertování kontrastují s přísným tichem a stoprocentní koncentrovaností dole na place. Dvě patra, dvě světy.

Když Michal vyhlásí pauzu, všichni se nahrnou nahoru a mně konečně dojde, co znamená sousloví „půlnoční zákusek“, které znám z dětských animáků. Někteří se dopují sacharidy, tedy věnečky a větrníky (ne, laskonky ani kremrole nevedeme), jiní si na talířcích nesou chlebíčky s červenou řepou anebo s krevetami. Všechno to připravili v Café Savoy – něco na objednávku, něco jako „pozornost podniku“.

Za barem stojí Tomáš Hánek, generální manažer Myšáka. I on je dnes v netypické roli: obsluhuje plus minus čtyřicet lidí. Sám. „Na natáčení jsem kývl hned, nebylo co řešit. Bylo ale nutné zvládnout to přes noc, aby se nenarušil provoz. Když už si člověk něco takového vymyslí, má si to odmakat sám, netahat do toho tým,“ vysvětluje, proč tu nemá žádnou posilu. Byla pro něj větší výzva a) právě tohle, b) dát si nocovku? Cé je správně. „Nejtěžší bylo ovládnout mašinu na kafe,“ směje se Tomáš. „Nikdy předtím jsem to nedělal – baristi mi museli dát rychlé školení.“

Na skejtu i štaflích
Konec pauzy! Člověk by to takhle zavolal na celý plac, ne tak produkční Lenka Hrochová. Spolu s asistentkou Aničkou Knauerovou si dají tu práci a postupně obejdou všechny stolky. Při té příležitosti se skupinek kolegů přeptají, jestli je všechno v pohodě. Ta směs profesionality a empatie mě regulérně dojme. Zvlášť když pak v celé místnosti zůstane jediné nedopité, už dávno vystydnuté kafe – to Lenčino.

Celou dobu mě překvapuje, v jakém klidu a tichu vše probíhá. Člověk jde mimoděk dolů „na plac“ po špičkách, což je s podpatky celkem úkol. Michal Matoušek se plně soustředí, pokyny udílí téměř šeptem a jen pár slovy. Přesto všichni v každý okamžik vědí, co přesně mají dělat. Tento dojem potvrzuje i herec Karel Zima: „Jestli mě něco překvapilo, pak to, jak málo o sobě může dávat režisér vědět, a přitom mít všechno pod kontrolou a v tempu.“ A dodává: „Natáčení klipu se neslo ve výborný atmosféře. Taky díky partě skvělých lidí a kolegů. Noc mi nedělala problém, jsem noční pták.“

Jak se noc nachylovala k ránu, měl i šéf Myšáka víc příležitostí mrknout se na natáčení. „Bylo pro mě zajímavé sledovat, jak režisér pracuje. Nevyužíval žádnou velkolepou techniku, kolejnice a tak – místo toho třeba seděl s kamerou na skejtu a couval, jindy si zase vylezl na štafle,“ vypráví Tomáš Hánek. „Líbilo se mi, jaký je Michal Matoušek pedant. Dokud nebyl stoprocentně přesvědčený o záběru, nešel od toho. Bylo jasné, že má v hlavně určitou vizi, a evidentně ji naplnil.“

Škody? Zástěra, 1 ks
Natáčení mělo původně skončit kolem čtvrté ráno – nakonec však byli v Myšákovi rádi, že se stihla otvíračka v osm. Dát plac „do pucu“, jak říká Tomáš, překvapivě nebyl problém.

„Sám jsem byl u natáčení poprvé, ale od kolegů vím, že se toho při takových akcích většinou dost zničí, filmaři všude natahají kabely, okopou se zdi… Nic z toho se u nás nestalo, všechno bylo naprosto profi. Stačilo umýt zelenou barvu, která byla na některých věcech. S tím už mi ráno pomohli lidé z týmu, za což jsem jim dodnes vděčný. Vyhodili jsme jedinou věc – zástěru špinavou od barvy,“ říká Tomáš s úsměvem a dodává, že se v „jeho“ podniku tu noc sešla skvělá parta. „Všichni pili, jedli, bavili se, byla s nimi sranda. Byl to zážitek!“

A zážitek je i klip, který v Myšákovi – a taky v Thomayerově nemocnici – vznikl. Co na něj říkají sami Wohnouti? „Klip je doslova pohádkovej. Hraje v něm pár kamarádů a hezká holka. Asi bude patřit k nejlepším, co máme,“ konstatuje Matěj Homola. Novou desku Miss maringotka kapela pokřtí 16. listopadu v Lucerně, přehled o dalších koncertech a spol. získáte na www.wohnout.cz a na Facebooku.

Jaké to bylo?

Herec Vasil Fridrich: „Natáčení klipu byla mimořádně příjemná společenská záležitost, poněvadž jsem se potkal se spoustou kolegů a známých, se kterými jsem se dlouho neviděl, a to v okouzlujícím prostředí Myšáka. Noc je vždycky čas magický, nadto strávený v budově s tak bohatou historií… Abychom to kouzlo ještě umocnili, pořídili jsme si s kolegy lahvinku výtečné irské whiskey a vylepšovali si čas strávený mimo záběry právě tímto mokem.“

Zpěvačka Giudi: „Když jsem byla oslovena do role mnohooké ženy, už na základě scénáře jsem se s její charakteristikou a vyobrazením naprosto ztotožnila a s radostí jsem roli přijala. Produkčně to bylo jedno z nejnáročnějších a zároveň nejzajímavějších natáčení, kterých jsem se kdy zúčastnila – ať už to byly chladné, tajemné podzemní chodby Thomayerovy nemocnice, anebo příjemné prostory cukrárny Myšák, která nám svým výtečným cateringem zpříjemňovala dlouhé noční natáčení. Myslím, že Michalu Matouškovi se podařilo vyobrazit všechny jeho surreálné představy do nejmenšího detailu.“

Režisér Michal Matoušek: „Když dělám videoklip, je pro mě píseň něco jako pokojová kytka, kterou je třeba přesadit. Dostane jinou půdu – kontext, a jiný květináč – novou formu. V případě klipu k songu Tlama bylo zvlášť důležité udržet neustálou korelaci mezi textem a obrazem. Nikdo mi do ničeho nemluvil, takže významy, které mohou vyvěrat z tohoto propojení, jsou zřejmě velmi vzdáleny tomu, o čem píseň ,původně‘ je, a přesto by to celé mělo dávat smysl.“

Líbil se vám článek?

Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.