Lokál u Bílé kuželky se otevíral rok po Lokálu v Dlouhé. „Měli jsme velká očekávání a obrovský tým připravený obsloužit stovky hostů. Jenže on nikdo nechodil,“ vzpomíná Petr Opálka, který pracoval v Kuželce od začátku. Míšeňská ulice tehdy příliš nežila a starousedlíci do Lokálu nechodili. „Jen se tu čas od času objevila skupinka starších lidí, kteří se hrnuli do podzemí s tím, že jdou tancovat,“ směje se někdejší manažer Tomáš Hrušovský.
Mistr výčepní Lukáš Svoboda tehdy ještě pracoval v Konviktu a třikrát denně běhal přes Karlův most. Při slalomu mezi lidmi přišel na nápad, jak využít spodní patro Kuželky s výčepem – a vznikla Škola čepování. „Taky jsem chtěl, aby se pivo pilo u parapetů a hosté u nich byli obsluhováni,“ dodává. Číšníkům se do toho moc nechtělo, ale hostům se postávání u „podprsníku“ zalíbilo: nemuseli si dělat rezervace a mohli v klidu pít pivo. Dnes jsou parapety nezbytnou součástí všech Lokálů a jsou obsypány lidmi v létě i v zimě.
Štamgast je pán!
Komorní prostředí Kuželky umožňuje obsluze výjimečnou péči o stálé hosty. „Například pan Kubičko a jeho pes Kuba k nám chodili se železnou pravidelností. Kuba u nás měl uskladněné granule. Vždycky jsme mu je vylepšili omáčkou z denní nabídky, pak jsme mu do misky nalili jedno načepované mlíko a pes celé odpoledne prospal pod stolem,“ říká Tomáš Hrušovský. Když se jednou panu Kubičkovi udělalo nevolno a musela pro něj přijet sanitka, výčepní Libuška si Kubu vzala na noc domů.
Mezi štamgasty patří i Jirka z Galerie Míšeňská. Chodí každý den na polévku. „Miluje naše celestýnské nudle, dává si zásadně dvojitou porci. Já mu polévku přinesu a potom mu vždycky musím v galerii otočit cedulku ,Přijdu hned‘. Zjistili jsme totiž, že v ten den pokaždé prodá obraz,“ přidává historku výčepní Tomáš Hrnčíř.
Další ze stálých hostů Miroslav Antl bydlí v Mostecké ulici a do Kuželky chodí ode dne otevření. „Kuželce nemám co vytknout, k narozeninám jí přeju všechno nejlepší. Jen tak dál!“
Bylo nebylo…
Stavební materiál z kostela
Dům U Bílé kuželky pochází se stejné doby jako kostel svatého Mikuláše na Malé Straně. Povídá se, že stavbyvedoucí kostela a majitel Bílé kuželky byli příbuzní, a tak je prý Kuželka zčásti postavena z materiálu určeného na kostel.
Praskající potrubí
Možná právě tohle je důvod, proč má dům U Bílé kuželky neustálé problémy se spodní vodou, kanalizací a trubkami. Opraví se jedna, praskne druhá…
Povodně 2013
Největší nervy se spodní vodou byly v době, kdy se na Prahu hnala povodeň. „Každý den jsme z dolního patra vynášeli všechno včetně televizí,“ vzpomíná tehdejší šéf Lokálů Miroslav Bouchal. Pak přišlo nařízení od armády, že všichni musí zavřít, a tím se záležitost vyřešila.
Ty pánve mi daly zabrat!
Za těch pět let se nahromadil i arzenál vtipných historek. Tady je jedna z kuchyně: „Černé nádobí z kuchyně umývají ,děvočky‘ z Ukrajiny,“ vypráví šéfkuchař Petr Benda. „Koupili jsme nové teflonové pánve a dali jsme je umýt. Asi po půlhodině přiběhla děvočka, že byly hrozně špinavé a že jsme jí teda dali zabrat. Při pohledu na tři úplně stříbrné pánve, které držela v rukou, jsme se na ni ani nemohli zlobit…“
Vyhlašujeme celostátní pátraní
Legendárním se stalo i někdejší opomenutí výčepní Libušky Kalusové. „Zavolal mi nový kolega Lukáš Fencl a poprosil mě, ať kouknu na rozpis, jestli má zítra volno,“ vzpomíná. Jenomže se podívala na špatný týden, a on měl být v druhý den v práci. Jelikož nedorazil a měl vypnutý telefon, manažer se polekal, jestli se Lukášovi něco nestalo. Takže ohlásil na policii, že se nový zaměstnanec nedostavil do práce, a ta po Lukášovi vyhlásila pátrání… „Když jsme se pak poprvé potkali, hezky mi poděkoval, že si báječně užil den volna,“ směje se Libuška.
Stěny se vším, co k hospodě patří
Ilustrace na dřevěném obložení Lokálu U Bílé kuželky vytvořil Bohumil Vašák ze Studia Najbrt. „Chtěl jsem zachytit atmosféru lokální knajpy malostranských štamgastů, a tak na stěnách najdete všechno, co v takové hospodě nesmí chybět – televize s fotbalovým přenosem, fandovský koutek s trofejemi, malůvky staropražských zákoutí a další pitoreskní artefakty, které hostinský naaranžoval ve snaze zaujmout turisty autenticitou, soutěží s plakáty někdejších i současných idolů stálého osazenstva.“
