Facebook

Je libo Bůcheck?

2908
21. března 2017 Autor: Veronika Pořízková Foto: Tomáš Nossek

Může být jídlo koupené jen tak na ulici gastronomickým zážitkem? V Brně to vypadá, že ano, otevřel totiž Bůcheck. Nebo spíš bôčik, protože za netypickým názvem se skrývá slovenský pár Peter Szamuhel a Zuzana Zuzáková.

Ve velkých městech otevírá jedna kavárna za druhou, s obědovými bistry je to podobné. Peter a Zuzana na to šli jinak, i když za to mohla spíš náhoda. Oba věděli, že svoji lásku k jídlu chtějí od grilování pro kamarády posunout o krok dál a rádi by začali společně podnikat. První nabízený prostor se jim ale nelíbil, tak je napadlo, že vlastně žádný nepotřebují. A nechali si postavit foodtruck na míru.


Velká auta, ve kterých se prodávají buď hotová jídla, nebo jsou rovnou vybavena profesionální kuchyní, jsou oblíbená zejména v Americe, kde mají dlouhou tradici. Do Evropy se dostaly o dost později a v České republice jsou coby samostatný podnik mimo festivaly pořád spíš raritou. Petr se Zuzanou ale strávili dost času v zahraničí a právě jídla z foodtrucků byla často tím nejlepším, co ochutnali. Foodtrucky dávají kuchařům volnost, a když se jim jedna lokalita omrzí, není problém sednout za volant a přesunout se o kousek dál.

Sedmdesát kilo hranolek na sádle

Nejběžnějším typem foodtrucku, který potkáte hlavně během letních dovolených, jsou zmrzlinová auta. I na Zelném trhu v Brně jedno stojí, ale zmrzlina se přece jen v zimních měsících moc neprodává. Peter od začátku věděl, že si je nejjistější v moderním street foodu. Základ nabídky tedy stojí na dnes tolik oblíbených burgrech, jak klasických, tak v asijském stylu, nebo třeba s pečenou kachnou.

Okamžitým hitem se však staly křupavé hranolky smažené na sádle, za den jich prodají klidně sedmdesát kilo. „Chceme se držet konceptu jídla v housce, náplně se budou měnit podle sezony. Budeme vymýšlet i věci, u kterých by nikoho nenapadlo, že je může dát do housky,“ plánuje nadšeně Peter.

Napeču ti koláče!

Láska k jídlu Zuzku a Petera spojuje, byť se k němu každý z nich dostal trochu jinou cestou. „Já jsem se motal v kuchyni odjakživa, vždycky mě to zajímalo. Místo koukání na filmy jsem vařil, dostával jsem kuchařky, sledoval všechny pořady o vaření. Už v pubertě jsem začal sbírat recepty, nejdřív od babičky a pak všude možně,“ vzpomíná Peter.

Zatímco on už toho v kuchyni vyzkoušel víc než dost, Zuzka donedávna nevěděla, jak se zapíná trouba. Po pár sklenkách vína ale slíbila kamarádovi, který vlastnil kavárnu, že mu na další den napeče koláče k prodeji. K překvapení všech měly velký úspěch. „Založila jsem si stránku na Facebooku, začaly mi psát další podniky a pak už jsem pekla každý den. Postupně jsem Petra nutila, abychom zkusili něco společně. On bude vařit, já péct,“ vysvětluje Zuzana.

Člověk by řekl, že rozjet foodtruck bude v porovnání s kamennou restaurací jednodušší, ale opak je pravdou. „Foodtruck není úplně běžný koncept, nejsou na něj žádné tabulky, na úřadech o něčem takovém ještě nikdy neslyšeli, takže nám všichni rovnou řekli, že to nejde,“ popisuje Zuzka začátky. „Vyšlo to doslova na poslední chvíli, na přepážce jsme narazili na zákaznici z prodejny sýrů, kde jsem dřív pracoval. Všechno zařídit ale bylo i tak strašně náročné, na nervy i na čas,“ dodává Peter.

Nikdo nedostal, co chtěl, a všichni byli spokojení

Bůcheck odstartoval svůj provoz na malém street food festivalu koncem listopadu. Protože zájem o gastronomii v Brně je teď větší než kdy jindy, událost se rychle rozkřikla a na mladé podnikatele čekala desetimetrová fronta. „My jsme předtím ani neměli zapnuté spotřebiče, vůbec jsme netušili, jestli všechno funguje. Ani jsem nevěděl, jak si tam správně stoupnout a kam se otáčet, nic jsem nestíhal,“ vzpomíná Peter. „Po té akci se o nás říkalo, že se strašně dlouho čekalo, nikdo nedostal to, co chtěl, ale všichni byli spokojení,“ dodává s úsměvem Zuzka.

Po ostrém startu už zakotvili na dvorku u Zelného trhu, shodou náhod v době, kdy v Brně začínaly vánoční trhy. „Bála jsem se, aby nám někdo ze stánkařů neposprejoval auto, ale nakonec jsme se se spoustou z nich skamarádili. Chodili k nám na jídlo a doporučovali nás dál,“ říká Zuzka.

Byla to ona, kdo od začátku věřil, že budou mít úspěch. Ačkoliv Peter působí sebevědomě, Bůcheckem si úplně jistý nebyl. Měl strach, aby jeho jídlo lidem skutečně chutnalo. O to nadšenější je z pozitivní zpětné vazby.

Zvládnout všechno jen se Zuzkou ovšem není legrace: od šesti ráno přípravy, potom samotný prodej a večer zase vaření na další den. Do tří ráno. „Ve dvou se to dlouhodobě fakt nedá. Když jsme měli otevřeno první den, přišel kamarád a Peter na něj začal řvát, ať se okamžitě převleče a jde nám pomoct. Na vánočních trzích jsme měli pár dní brigádníky, nebo nám naši rodiče pomohli s umýváním nádobí,“ říká Zuzka.

Vytvořit místo k setkávání

Na brněnském „Zelňáku“ teď budou trvale a v létě by rádi objížděli food festivaly v Česku i na Slovensku. Konečně si budou moct užívat výhody, které mají oproti restauracím; na festivalový prodej budou vybaveni mnohem lépe.

Otázka na kamenný podnik zaznívá v okolí foodtrucku poměrně často, Peter se Zuzkou v tom ale mají jasno: „To vůbec není naším cílem. Spíš by se nám líbilo, aby tam postupně stálo víc foodtrucků i s venkovním sezením. Udělat z toho místo pro setkávání.“

To se dařilo už teď, byť na burgery chodila často jiná klientela, než dvojice očekávala. Petra překvapilo, kolik starších návštěvníků a rodin s dětmi se ke stánku opakovaně vracelo. Bůcheck si za krátkou dobu našel místo na brněnské gastronomické scéně a obohatil ji něčím, co tu dlouho chybělo.

Proč potřebuje špičková restaurace psychologa?

Načíst další článek...