Facebook

Jejich paní

4986
18. července 2018 Autor: Lucie Kohoutová Foto: Honza Zima

Co říkají tzv. chytré články – a co skutečné ženy českých (šéf)kuchařů?

O tom, že životní styl kuchařů zrovna nenahrává zdravé životosprávě, už řeč byla. Dlouhé hodiny v kuchyni, práce večer a o víkendech, stres a alkohol na dosah ruky představují značnou výzvu i pro soukromý život restauračního personálu; sladit převrácený rytmus s klasicky fungujícím partnerem (nebo nedejbože dětmi) zkrátka není jednoduché.

Zároveň ale gastronomický svět umí být zatraceně přitažlivý (že je večeře nejlepší předehra, platí ještě víc v poslední době, kdy šéfkuchaři získávají status celebrit), takže není divu, že internety přinášejí od 5 do 21 důvodů, proč s nimi randit. Podnikli jsme malou rešerši způsobů, jak se s touhle specifickou profesí partnersky vyrovnat.

1. Live fast, die young
Kuchaři jsou nové rock stars, říká se někdy. Každá správná rock star má v životě bordel a groupies, říká machistické klišé. A taky autorka článku z francouzské mutace časopisu Vice, která popsala svoje čtyřměsíční dobrodružství s pařížským kuchařským talentem jako „rabelaisovské tornádo luxusního jídla a nonstop proudu vtipů o penisech“.

Praha není Paříž (a Brno není New York), takže zdejší realita patrně zahrnuje menší množství foie gras (a míň kvalitní drogy), ale co chybí na luxusu, doháníme dlouho otevřenými hospodami (Art Café Fano nebo Konvikt můžou vyprávět) a extrémní společenskou tolerancí k alkoholu. Takže pokud vás tahle jízda inspiruje, nemusíte se hned stěhovat na západ.

Nevýhody? „Chuťové orgie jsou vykoupené intelektuálním vakuem,“ doplňuje francouzský Vice. Kocoviny a dlouhodobá neudržitelnost (zvlášť pro ty se standardním denním režimem), doplňujeme my. „Spousta kuchařů chodí po směně ještě na pivo. V Londýně se nám občas stalo, že jdeš na jedno, a najednou střih, je pět ráno a ty večeříš / snídáš / nevim v Chinatownu. Ale to se nedá vydržet dlouho, fyzicky ani psychicky – člověka to po chvíli přejde,“ potvrzuje šéfkuchař olomouckého Entrée Přemek Forejt.

Jestli to ovšem cítíte podobně jako rapperka M.I.A (Live fast, die young), tak godspeed. My vás varovali.

2. Eat, pray, blog
Pro konzervativnější duše s méně kladným vztahem k alkoholu tu máme návod z USA: blog Jennifer Small, manželky vytíženého šéfkuchaře ze Seattlu, je cele dedikovaný těžkostem života „kuchyňské vdovy“, která se s ním vyrovnává pomocí víry v Boha. Osamělost, starosti o peníze, věčně unavený manžel: Jennifer to jistě myslí dobře (minimálně jí blogování patrně slouží jako terapie – hle, další návod!), ale její zápisky vysoce nedoporučujeme, pokud jste depresivní nebo ateista. Což je v Čechách dost častý případ, takže zkuste spíš něco z následujících metod:

3. Partner z oboru
Pracovat v gastronomii se při chození s kuchařem jeví jako ideální řešení: když děláte dlouhé hodiny a řešíte s kolegy podobné věci jako vaše polovička, odpadá spousta problémů, v první řadě těch s pochopením specifik vaší profese. Třeba vám nemusí být líto, že do divadla nechodíte s partnerem, protože to taky většinou nestíháte. Nebo vám nevadí bavit se i doma permanentně o jídle nebo organizaci směn. „S manželem si rádi popovídáme o starostech i radostech spojených s chodem podniku ráda s ním sdílím jeho úspěchy,souhlasí Patricie Lacinová, manželka Vlasty Laciny (dnes Amaso, dříve Máneska a Čestr).

Jejich idyla je příklad hodný následování: seznámili se před skoro třiceti lety ve Škole společenského stravování International, společně nastoupili i do Mánesky a vychovávají čtyři děti, které částečně pokračují v gastronomické rodinné tradici.

Syn Jindřich studuje gastronomickou školu a od patnácti let chodil na brigády do Čestru a teď pokračuje v Kantýně, jeho patnáctiletá sestra ho následuje pracuje v Savoyi v cukrárně a je nadšená. Náš příklad jim dal možnost nakouknout pod pokličku restaurací, baví je to a já jsem pyšná na naší ,gastronomickou‘ rodinu, přiznává Patricie Lacinová.

A jak to chodí u nich doma? Domácnost je na mně a o výchovu děti se snažíme dělit. Myslím, že jsme skvěle sehraní i v kuchyni Vlastik vaří a já myju, říká s nadsázkou a dodává: Pro mě je manželství s kuchařem perfektní, protože mám ráda rozmanité jídlo a manžela ho baví vymýšlet  i doma. Nedoporučuju to ovšem nikomu, kdo pořád zkouší různé diety a neumí odolat jako já. Držet štíhlou linii se mi nikdy nepodařilo, směje se.

Nevýhody: nemusíte se moc potkávat (v době, kdy jsme byli v Mánesce a pak manžel v Čestru, jsme času na sebe měli opravdu málo, potvrzuje Patricie). Nebo se naopak vidíte i v práci, což není pro každého, myslí si Přemek Forejt: „V Entrée se mnou pracují manželé on v kuchyni, ona na place. Já bych s polovičkou dělat nechtěl, vidět ji v práci i doma může být trochu moc, ale jim to vyhovuje. Je fakt, že partner z oboru jasně chápe, kolik času tahle práce zabere, když se dělá pořádně. Důležité je nastavit si to tak, aby to oběma sedlo.“

4. No woman, no cry
Jednoduchý způsob, jak se vypořádat s laděním partnerského života: žádný nemít! „V L’Autre Pied nás bylo v kuchyni osm a jediný z nás měl holku, taky z kuchyně dokonce se vzali a koupili si dům (redakční vsuvka: viz bod 3). Jinak samí singles. Práce v gastru je prostě složitá na vztahy, a to nejen partnerské je to žrout času, kvůli kterému nemáš ani moc možnost vídat kamarády z dětství a vůbec lidi mimo kuchařský svět,“ konstatuje Přemek Forejt.

Nevýhody tohohle přístupu jsou asi jasné málokdo chce dlouhodobě žít sám a kuchaři a servírky nejsou výjimka. (Akorát vám to řeknou mimo záznam.) Že by lidi měli žít v párech „jako holubi nebo katolíci“, ostatně tvrdí i Woody Allen. Nebo v jakékoli jiné vyhovující vztahové konstelaci, dodáváme my. Čímž se dostáváme k poslednímu manuálu pro odvážné:

5. Tolerance & vlastní život
Nejlepší (a nejtěžší) nakonec! Ať už chodíte s kuchařem, servírkou, designérem, nebo ředitelkou Yahoo, bez tolerance, respektu, a hlavně schopnosti být šťastný i sám za sebe to nejspíš nepůjde.

Moc hezky to za nás shrnula Linda Hudec, přítelkyně kuchaře Petra Bartoše z La Degustation Bohême Bourgeoise, tak ji nechme mluvit: „Téměř všichni kuchaři z Ambiente, které jsem během chození s Petrem poznala, jsou do své práce strašně zapálení – slovo práce se v tomhle kontextu vlastně rozplývá… baví je to, vědí, proč to dělají, našli v tom svůj smysl a úměrně tomu věnují svůj čas. Abychom byli šťastní, nebo přinejmenším spokojení, měli bychom to tak dělat všichni. Když se přidá přirozená kreativita a pokora jako mého Petra, pak je to samozřejmě pro partnera velká inspirace. Dřív by mě nenapadlo jít do michelinky, teď je to vítaná součást poznávání Petrovy práce i jiných kultur.“

Samozřejmě to leckdy není lehké – kuchaři, kteří pracují na téhle úrovni, jsou častěji v práci než doma (nebo se to tak ve slabších chvílích zdá). „Navíc Petr ještě hraje na kytaru v kapele, dělá s kamarády Yes a nemel, já dokončuju vysokou školu, pracuju, jsem v koučovacím výcviku, zpívám a oba máme rodiny mimo Prahu, každý v jiném městě,“ vypočítává Linda.

Jak říká, je to časově hodně náročné, ale v rámci možností mají docela dobrý time management. „Nejspíš to nebude vhodný styl partnerského života pro ten typ žen, které potřebují mít svého muže neustále po boku nebo mu plně přizpůsobují svůj život. Ale když si buduješ něco vlastního, respektujete navzájem svou potřebu odpočinku a plánujete si společný čas dopředu, můžete mít skvělý vztah a zároveň oba dělat svou práci na špičkové úrovni. Vztah dělají kvalitním ti dva a to, jací jsou – ne to, čím jsou,“ zdůrazňuje Linda.

Tak co, už skenujete rondony na Tindru / děláte rezervaci k chef’s table? Nebo jste s kuchařem randili – a už nikdy? Těšíme se na vaše dojmy. :) 

Mají farmáři zelenou?

Načíst další článek...