Nakladatel v hostinci

 Roku 1898 sem přestěhoval své vydavatelství Josef Pelcl (1861-1916), rodák z Pardubic, novinář, spisovatel a člověk, který dle slov jednoho ze svých současníků „ovládal snad všechny světové řeči“ (aktivně překládal z angličtiny, němčiny a ruštiny). Pelclovo jméno mělo zvuk díky velmi respektované revue Rozhledy, do které přispívali i lidé jako Tomáš G. Masaryk, budoucí ministr financí Alois Rašín nebo literární kritik František Xaver Šalda, stejně jako anarchisticky založení autoři Viktor Dyk a S. K. Neumann. Sám Pelcl psal o všemožných tématech od sociálních problémů až po úvahy o Shakespearovi. 

Z děl vydávaných jeho nakladatelstvím v době, kdy působil v Korunní třídě, můžeme vyzdvihnout životopis Bedřicha Smetany od F. V. Krejčího nebo překlady děl Friedricha Nietzscheho a Lva Nikolajeviče Tolstého. Pelcl v prostorách dnešního lokálu působil do jara roku 1901, kdy se přestěhoval do Lípové ulice na Nové Město a ve vydavatelské činnosti pokračoval až do své smrti roku 1916. Jeho osobní knihovnu a archiv nakladatelství dnes opatruje Národní muzeum. 

Josef Simon, první hostinský

Dům v Korunní byl tedy od počátku prodchnut i kulturou samotnou, nejsou to však knihy, které nás dnes zajímají. Lokál se dokonce s nakladatelstvím o prostory musel dělit, protože obě firmy současně sídlily v poměrně rozsáhlých přízemních prostorách stejného domu. Začaly zde fungovat takřka souběžně roku 1898, kdy v srpnu otevíral hostinec, zatímco Pelcl sem podle inzerce firmu přenesl o pár týdnů později (dá se soudit, že reagoval na inzerát o možnosti nájmu bytu s prostory pro obchod uveřejněném koncem září). 

Budova s čp. 984 byla tehdy zbrusu nová, na přelomu let 1897–1898 ji navrhl a projekt realizoval vinohradský stavitel Josef Filipovský, jehož jméno najdeme pod mnoha činžovními domy nejen v této čtvrti, ale např. i na Žižkově nebo Vyšehradě. Majitelem domu byl obchodník s realitami Václav Zahradecký, který sem díky tomu mohl situovat i schůzky Spolku majitelů domů na Královských Vinohradech, jehož byl ctěným členem. Restaurace zde fungovala od samého počátku a není bez zajímavosti, že svou funkci bez přestávky plní až do dnešních dnů, nedávno jí tedy bylo kulatých 125 let. 

Vůbec prvním hostinským, který v dnešním Lokále Korunní čepoval pivo, byl Josef Simon (1845-1918). Pocházel z Prahy, již dříve vlastnil vinohradskou restauraci Na Hané v jihozápadním rohu náměstí Jiřího z Poděbrad a obecně se jednalo o ctěného muže. Renomé mu mimo jiné zajistilo místo správce nemocenské pokladny Měšťanského bratrstva výčepníků. Hostinec se pod jeho vedením rychle zavedl a lákal zejména místní nové obyvatele tehdy stále ještě budovaných Královských Vinohrad. 

Hostinec U Palackého

Živý provoz Simonova hostince dokazuje i zpráva z 19. října 1898, kdy čteme v Národní politice, že vinohradský spolek Neruda svolává schůzi svých členů právě do námi sledované restaurace. Ostatně vlastenci se tu scházeli vždy a patřil mezi ně jistě i pan hostinský, protože rozhodl, že podnik ponese jméno historika, politika a spisovatele Františka Palackého. Úcta k Otci národa byla dvaadvacet let po jeho smrti samozřejmě stále velmi živá a silná, jeho jméno figurovalo v bezpočtu lokálních názvů, včetně Palackého třídy, jedné z vinohradských tepen, kterou dnes tvoří ulice Anglická, Francouzská a Moskevská. Naše restaurace se jmenovala U Palackého následující tří desetiletí, přičemž jednotliví nájemci název ponechávali, pouze k němu připojovali své jméno.

První mistr výčepní Josef Simon ji však nakonec provozoval krátce, již v prosinci roku 1900 si ji vzal pod patronát další hostinský Václav Fišer. Ten si na Vinohradech budoval reputaci ve známém podniku „Na Feslové“, tedy v restauraci přímo sousedící s ještě novotou zářící budovou Vinohradského pivovaru, přičemž se Fišer oba podniky rozhodl vést souběžně. 

„Dovoluji si p. t. velectěnému obecenstvu oznámiti, že dnem 6. t. m. převezmu nově zřízenou, známou, elegantně zařízenou restauraci U Palackého na Kr. Vinohradech,“ čteme Fišerova slova v dobové inzerci. „Čepovati budu piva výtečné jakosti a sice: obyčejné výčepní, světlý ležák a černé Královské. O chutně upravené pokrmy jest stále co nejpečlivěji postaráno,“ dodává hostinský. Dle „černého Královského“ se dá soudit, že nakupoval od Vinohradského pivovaru, kde první várku piva sládkové uvařili teprve nedávno – roku 1894. Nabízel masité snídaně, obědy a večeře, které si bylo možno výhodně předplatit již od 30 krejcarů. K tomu každý pátek lákal na rybí polévku a smažené ryby, každou neděli se o zábavu postaral některý z populárních pražských zábavových orchestrů. Pokud lidé nechtěli tančit, stával zde pro obveselení také kulečník. Hostinský dále „ubezpečuje velectěné p. t. obecenstvo vzornou obsluhou v každém směru“ a dodává: „Naději se, že i v tomto obchodě neztenčené přízni těšiti se budu a trvám v hluboké úctě…“

Alois Kalvoda i Jaroslav Hašek

Simonův a Feslův hostinec U Palackého se rychle stal součástí kulturního i sociálního života rodících se Vinohrad. Brzy se zde scházely spolky, pořádaly přednášky na všemožná témata (v otázkách malby a umění mezi přednášejícími nechyběl ani jeden z našich nejvýznamnějších krajinářů Alois Kalvoda), vystupovaly tu přední hvězdy dobových šantánů, na něž jsme vzpomínali již v jedné z minulých Kapek (Karel Samec nebo Josef Mužík) a v neposlední řadě tu lidé vybírali peníze na vlastenecké i humanitární účely. Za místními stoly se začínaly objevovat zajímavé osobnosti včetně již rovněž zmiňovaného Jaroslava Haška nebo pozdějšího prvorepublikového ministra Václava Klofáče, kteří oba bydleli nedaleko. Nepochybně sem občas zamířil zmíněný nakladatel Josef Pelcl a dá se soudit, že sem jistě občas s přáteli zavítali výtvarníci Josef Váchal a František Kobliha, kteří to sem ze svých ateliérů v Kladské ulici měli doslova za rohem. A to vše zejména za éry dalšího hostinského Václava Schäfera, jemuž se ale budeme věnovat zase někdy v jiném díle našeho seriálu. 

Mohlo by vás zajímat

Na kalendu ke Kalendům

Zálety za holkama, lidská tragédie, ale i nebývalá vlna solidarity – historie hospody U Kalendů je bohatá! Pro náš blog ji odkrývá „historik hospod“ Lukáš Berný.