Naše večerní prohlídka začíná u haly pražského Hlavního nádraží. „Kde teď stojíme?“ ptá se Karim, náš průvodce, a čeká na správnou odpověď. Přestože je pět stupňů pod nulou, Karim přesně ví, jak udržet naši pozornost po celou dobu prohlídky, tedy téměř tři hodiny. Formou malých kvizových otázek, které rozděluje do tří témat – historie, ulice a film – dokáže všechny zabavit a nedá nám prostor přemýšlet o tom, že je zima nebo jestli nás už nebolí nohy.

„Tomuhle se na ulici říká trafika,“ vysvětluje Karim a drží v ruce cigaretu, kterou právě vytáhl z krabičky. „Jakmile tě někdo uvidí, že máš cigára, bude je chtít taky. Je jen na tobě, jestli mu dáš, nebo ne.“ „Tohle je zase intercontishop,“ ukazuje na kontejner. „Možná je to i něčí ložnice, takže když tam něco hodíte, může se ozvat řev, co ho budíš u něj doma.“ Karim svou schválně mluvu prokládá „termíny“ z bezdomoveckého slovníku, tedy slovy ulice.

Na trase, která pokračuje kolem Státní opery, přes Václavské náměstí a Perlovku až k Národní třídě, Karima zdraví jeho známí z ulice. Ostatně nejde ho přehlédnout. Hluboké oční stíny, tetování a nespočet prstenů a šperků. „To jsou dárky. Ty nikdy nesundavám,“ odpovídá na naše dotazy.

Pletky s podsvětím

„Kdo daboval prince v Popelce? Upozorňuju, že tam Trávníček nemá svůj hlas. Ten, kdo ho daboval, umřel tak, že ho doslova roz-jez-di-la tramvaj. Bylo mu pětatřicet. Mohli jste ho vidět v Malé mořské víle. Nevíte? Petr Svojtka,“ prozrazuje Karim, když přicházíme do horní části Václavského náměstí; v této fázi vypráví hlavně o celebritách a jejich pletkách s podsvětím. Pokračujeme dolů k hotelu Evropa. I ten údajně stíhá temná minulost…

Míjíme starou ženu, která prodává tulipány. „Tu tady každý ráno vysadí její syn a jede do práce. Řekl si, že bude lepší, když máma nebude sedět doma, ale vydělávat mu. Hrůza,“ příbližuje Karim osudy dalších lidí, které cestou potkáváme. Během prohlídky se Karim dostane i ke svému životnímu příběhu: jak si dobrovolně vybral život ulice, jak pracoval jako prostitut a jak ho jeden ze zákazníků úmyslně nakazil HIV. Procházíme místy jeho života. „Tady jsem stával na jehlách několik let,“ ukazuje, když zastavujeme na rohu ulice Skořepka. „Tady si mě vyzvedávali klienti.“

Procházíme dál ke kavárně Louvre, která v 90. letech rozhodně nebyla místem ke krásnému posezení. „Postávali tu mladý kluci, kteří se nebáli úchylů. Dostali slušnej balík za to, že je při tom třeba někdo zmlátil.“ Zde se s námi Karim loučí a přátelsky nabízí, že s ním kdykoli můžeme zajít na pivo. Od vzniku projektu Oběd pro dalšího se Karim totiž stal v Dlouhé téměř štamgastem.

Pět hvězdiček z pěti

On i jeho kolegové z Pragulic si obědy v Lokálech velice pochvalují. „Teď jsem právě dojedl hovězí krk s knedlíkem a byl skvělej,“ říká Karim, když se o pár dní později potkáváme na obědě. „Všechno je tu skvělý, ale hlavně musím podotknout profesionalitu obsluhy – nikdy nebyl žádný problém, všichni jsou milí. Já bych dal Lokálu pět hvězdiček z pěti,“ hodnotí Karim.