Máznout si vonící, ještě vlahý krajíček chleba máslem je pro mě opravdový svátek. Ne vždy je mi ovšem dopřáno. Často, a to i přes veškerou snahu, ruletu prohrávám. Máslo je ztuhlé jako šutr, a když už se podaří kousek hrudky odloupnout, namazat ho na chleba je téměř nemožné.

Při svých návštěvách restaurací se snažím najít v tom alespoň nějakou pravidelnost a logiku, leč neúspěšně. Někdy je máslo tuhé krátce po otevření podniku, jiný den je na stejném místě hned po ránu krásně vláčné. Ve všech restauracích a kavárnách, kde máslo servírují, jsem měl obojí – štěstí i smůlu…

A tak mě napadá jediné – že ani tolik nejde o štěstí nebo smůlu jako… o vás. Věřím, že najdete způsob/systém, jak zajistit vláčné a příjemně roztíratelné máslo pro všechny vaše hosty. Budou vás za to milovat!