171

Pošli to dál

×

Na letiště? Ne, ke hvězdám.

24. červenec 2017

Přestože studovala leteckou školu a snila o kariéře na letišti, nakonec se zabydlela v Ambiente. Když Markétu Libánskou nevzali na vytoužené místo, vsadila na svou druhou vášeň – vaření. A i když nebyla vyučená kuchařka, vyšvihla se mezi hvězdy Ambiente.

Jaké byly vaše kuchařské začátky?

Když jsem před čtyřmi lety přišla do Čestru na pohovor, řekla jsem, že jsem dokončila školu, hledám práci na plný úvazek a že mě zajímá vaření. Nic jsem od toho nečekala – a oni to se mnou riskli.

Je v Ambiente obvyklé dát šanci i lidem mimo obor?

Když dnes hledáme lidi, nejde nám primárně o to, aby byli vyučení v oboru, ale aby je práce bavila. Díky společné vášni to pak nejsou jenom kolegové, ale kamarádi a parťáci. Přesně to se nám povedlo v Našem mase. Ostatně je to ukázkový příklad provozu, ve kterém je potřeba být maximálně kolegiální. Na takhle malém prostoru totiž emoce neskryjete. Vybudovala jsem si tam silná přátelství.

Začala jste ale v Čestru. Co přesně jste tam dělala?

Pracovala jsem na studené kuchyni. Měla jsem na starosti primárně sekci s předkrmy. Ten rok se rozjel catering White Circus a díky němu jsem se na Prague Food Festivalu seznámila s Fandou Kšánou a kmenovým týmem, který tam představoval Naše maso. Fanda mi tenkrát řekl: „Jestli chceš, přijď se k nám podívat.“ Tak jsem přišla – a už zůstala. Začala jsem na pultu, pak jsem se přesunula na pokladnu, ale hrozně mě lákal gril, protože když jsem odcházela z Čestru, měla jsem trochu pochyby. Nechtěla jsem opustit vaření kvůli prodeji. Ale řekla jsem si, že to bude k něčemu dobré, protože všechno v životě má svůj smysl. Dnes vím, že to bylo nejlepší rozhodnutí, kterém jsem kdy udělala.

Stala jste se „hvězdou Ambiente“. Co jste pro to musela udělat?

Mám ráda výzvy a heslo programu Hvězdy Ambiente znělo, že nehledají manažery, ale talenty. Přihlásila jsem se a v rámci skupiny jsme se asi rok scházeli a učili. Nakonec každý z nás prezentoval projekt restaurace. Moc ráda cestuji a projídám se podniky v zahraničí. Hodně mě baví Berlín; uvědomila jsem si tam, jaký typ atmosférou tady v Praze chybí. Takže jsem navrhla bistro s uvolněnou a trochu hlasitější atmosférou, něco jako Naše maso, ale pro lidi ze sousedství. Podnik, kde vás obsluha zná a osloví vás jménem. Hrála by tam hudba z vinylů a podávaly by se spíš menší porce jídel inspirovaných světovým streetfoodem, jako je bůček v knedlíčku z Momofuku nebo perská kuchyně Yotama Ottolenghiho.

Budete generální manažerkou podniku, který otevře v září v Karlíně. Znamená to, že s vařením končíte?

To rozhodně ne! Budu mít sice na starosti provoz – což znamená hlídat, aby byl podnik výdělečný a lidé spokojení, ale budeme na to dvě. Kolegyně Domča bude mít pod palcem organizační strukturu a já produkt, tedy gril – půjde totiž o grilovaná kuřata. Naplňuje mě, že všechno vymýšlíme od základu. Je to naše dítě. Můžeme ovlivnit, jak bude celý podnik vypadat a jak se v něm budeme spolu s hosty cítit.

Co vás dnes napadne, když si vzpomenete, že jste mohla mít kariéru na letišti?

Děkuji, že mě nevzali a umožnili mi, abych byla šťastná. Náhody neexistují a já si v Ambiente našla i osudovou lásku. Konečně mám někoho, s kým se můžu po nocích hádat, jestli kosti na vývar opékat, anebo ne.

#Grils #MarketaLibanska #pracesnu
24. červenec 2017

Autor: Jaroslav Martínek

Foto: Honza Zima

Pošli to dál

Související články