Facebook

Škola Marie B. Svobodové aneb Jak vznikla kuchařská bible z 19. století?

18. září 2023 Autor: Lukáš Berný Foto: Honza Zima

Kuchařská škola Marie B. Svobodové se před 130 lety stala obrovským hitem. O mnoho let později de facto přivedla ke slávě i michelinskou restauraci La Degustation Bohême Bourgeoise, kde se podle ní vaří od samého začátku. Přesto o autorce tohoto skvostu nevíme takřka nic. Kdo byla Marie B. Svobodová a proč je její dílo tak výjimečné?

Snad každý někdy slyšel jméno Magdaleny Dobromily Rettigové, mimo jiné zakladatelky české literatury věnované jídlu, vaření a domácímu hospodaření. Na její dílo navázali mnozí, ale jedno jméno mezi pokračovatelkami výrazně vyniká – Marie B. Svobodová. 

„Vedení domácnosti je tak čestným zaměstnáním, jako kterékoliv jiné povolání, a když je prováděno s úplnou pozorností a se všemi k němu přináležejícími vědomostmi, nemá sobě rovna. Je snad něco důležitějšího, nežli zdraví, pohodlí a spokojenost v rodině?“ čteme v jednom z časopiseckých zamyšlení Marie B. Svobodové. Jindy autorka píše: „Kuchyň právě má ve společnosti lidské velký úkol, aby totiž z ní vycházel zdar pro zdraví i život — a hospodyni zvláště od Boha za povolání přiděleno jest: býti prostřednicí této úlohy a za to, tuším, žádná vzdělaná paní nemusí se styděti.“

To jsou tedy slova Marie B. Svobodové. Pátrání po informacích o životě této spisovatelky, která napsala jednu z vůbec nejpopulárnějších českých knih o vaření, není jednoduchý úkol. Autorka zemřela poměrně brzy po vydání svého „magnus opum“ – devět let po jeho dokončení –, nicméně docenění knihy se dočkala, a to jak v odborných kruzích, tak mezi prostým lidem.

Vánoční dar vlastenkám 

Všude se dočteme, že kniha „Kuchařská škola čili Důkladné navedení k samostatnému naučení se vaření a správné hospodárnosti“, přesněji její první část, vyšla v roce 1894, i na titulním listě je tento rok uveden. Z reakcí v dobovém tisku však vyplývá, že se první část díla musela dostat na trh již před Vánocemi 1893, jak dokazují nadšené prosincové recenze (např. pod titulkem „Vánoční a novoroční dar našim vlastenkám“). 

První díl měl 528 stran a expedovala jej knihtiskárna Františka Popelky v Jaroměři za dva zlaté a šedesát krejcarů. Nebyla to tedy úplně levná kniha, ale zároveň ani přemrštěně drahá. Marie sice mířila na všechny vrstvy obyvatel – z díla se mohly poučit jak panské hospodyně, tak dívky z chudších vrstev –, ale přece jen si byla vědoma toho, že její cílovou skupinou nebudou ti nejbohatší.

Mohlo by vás zajímat
Oldřich Sahajdák a jeho Maruška

V 19. století podle ní vařily nevěsty, dnes kuchaři michelinské restaurace La Degustation Bohême Bourgeoise. Proč šéfkuchaře Oldřicha Sahajdáka zaujala Marie B. Svobodová?

Více zde

Ach, ti mladí…

Autorka před vydáním obeslala několik uznávaných odborníků zejména z hospodářských škol, ale také populárních osobností v oboru (třeba spisovatelku Ludmilu Grossmannovou Brodskou) a chytře knihu otevřela jejich kladnými posudky. Čtenáři tak viděli, že mají v rukou výjimečné dílo, ještě než se dostali k samotnému textu. Na tehdejší dobu neobvykle dobře promyšlené PR!

Svobodová navíc měla jasno v tom, pro koho píše. Neubrání se postesknutí starému jak lidstvo samo, tedy že ti mladí jsou dnes nezodpovědní, u ničeho nevydrží a podléhají pozlátkovým módním vlivům. Vždyť ty dívky se raději učí cizím řečem, hudbě, malování a vyšívání, což je všechno moc dobře, jenomže jim kvůli tomu unikají základní praktické věci, které přitom denně potřebují. K čemu je umět cizí řeč, když se nedokážu postarat o vlastní domácnost, namítá Marie, a tím spíš se snaží zaujmout právě nejmladší generaci. V pozdějších textech kupříkladu píše: 

„Pročpak bývají paní tchýně tak pověstné? Protože jako zkušené vidí dále až ku koncům, kterých se bojí. Věru, že by mnohá domácnost bývala na tom lépe, kdyby byla měla paní tchýni jako strážného anděla v domě.“ (1900)

Svobodová jde čtenářkám naproti a přizpůsobuje svůj styl jejich vnímání. Na svou dobu píše neobyčejně živě, místy až lidově, je si vědoma toho, že pokud mají mladé dívky, kterým je kniha určena na prvním místě, objemné dílo přečíst (oba díly mají dohromady takřka tisíc stran), musí je to zkrátka bavit. A tak Marie sice vyučuje a radí, ale občas svůj text odlehčí špetkou humoru. Narazíme tak i na kouzelné věty, jako je třeba tahle: „Takové jednání zajisté prozrazuje velkou bradavici na mozku.“ 

Mohlo by vás zajímat
Otevírá Marie B – uvolněná restaurace bez menu

Nová restaurace Ambiente vítá první hosty. Co představí koncept Marie B?

Více zde

Koruna všech knih kuchařských

Kde má příběh Kuchařské školy kořeny? Vše začalo roku 1876, když si Marie B. Svobodová přečetla článek v chrudimských Hospodářských listech, v němž si redaktor posteskl nad úrovní praktických vědomostí současných hospodyň, přičemž konstatoval, že to snad ani není jejich vina, protože se jednoduše nemají kde a z čeho učit. Tehdy si Marie řekla, že by své životní zkušenosti mohla předat dál. „Proto sepsala jsem tuto Kuchařskou školu, která by Vám, milé dívky, byla bezpečnou rukovětí, rádkyní a učitelkou, abyste všemu v kuchyni potřebnému se naučily důkladně rozuměti a dle toho pak také s prospěchem jednati.“

Původně autorka zamýšlela dílo rozdělit na tři části, nakonec zůstala u dvou. Druhý díl vyšel roku 1897 a stál dva zlaté, autorka ovšem oba hned nabízela společně, tedy nyní již jako objemnou knihu o 929 stranách za bezmála pět zlatých. Marie B. Svobodová vydala učebnici vlastním nákladem a i v běžné inzerci uvádí, že pokud si dívky nemohou knihu dovolit, ať se na ni s důvěrou obrátí osobně a ona jim sleví. Ač jedno z hlavních poselství celé knihy je schránčlivost, šetření, z textu jasně vyplývá, že výdělek a tržby z knihy rozhodně nebyly autorčinou prioritou.

První díl přinášel především obecné poznatky, v druhém již bylo více konkrétních postupů a receptů. Budoucí hospodyně se z nich učily nejen vařit, ale třeba i úsporně topit, skladovat potraviny, upravovat stolní tabuli, dozvěděly se, které nádobí nakoupit a jak je správně umývat. Byly tu i rady, jak usmrtit a zpracovat zvíře, protože i to musela dobrá hospodyně ovládat. Ze všeho cítíme důraz na čistotu. 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

Příspěvek sdílený La Degustation (@la_degustation)

Jedním z poslání knihy byl příklon ke zdravému a rozumnému stravování, proto se autorka důkladně věnuje správné výživě. Nezavrhuje nezdravé pokrmy, dokonce ani alkohol, je si dobře vědoma toho, že člověk potřebuje občas trochu zhřešit, ale vždy zdůrazňuje, že nejdůležitější je míra. Vše vysvětluje jasně, srozumitelně, aby si i prostá děvečka do života odnesla z knihy to, co jí chce autorka předat. „Špatným učitelem, kdo u svých žáků mnoho vědomostí předpokládá,“ tak zní jedno z kréd Marie B. Svobodové.

Kniha měla hned po prvním vydání ohromný ohlas. Autorce chodí stovky pochvalných reakcí a všechny recenze v tisku jsou bez výjimky pozitivní. Zaznívají v nich slova jako „poklad“, „pravý skvost“, „koruna všech knih kuchařských“, „ani sto zlatých není za tuto knihu dost“, „blaze dívce, která ji do výbavy dostane“ apod.

Svobodová se rázem stala známou osobností a její rady vyhledávanými. Začíná spolupracovat s časopisy, zejména se čtrnáctideníkem Česká hospodyně, kde její texty vycházejí na pokračování a kde také odpovídá na dotazy čtenářek. Zdaleka přitom nešlo jen o vaření a hospodaření v domácnosti, ale třeba i lidové léčitelství a mnoho praktických věcí stran života na statku, třeba jak léčit vepře či dobytek. Její texty přebíraly i další listy, včetně zámořského týdeníku Amerikán, který vydávali čeští exulanti v Chicagu.

O činnosti Marie B. Svobodové se toho dá najít dost, údaje o jejím osobním životě jsou však jen kusé. A právě jim se budeme věnovat v druhém dílu tohoto článku.

Mohlo by vás zajímat
Co čtou šéfkuchaři?

Zeptali jsme se lidí z gastronomie na jejich oblíbené knihy o jídle. Tady jsou tipy na publikace, které je teď zrovna baví nejvíc.

Více zde

Raci na talíři! Invazní druhy si zaslouží pozornost gastronomie

Načíst další článek...