Docela často si objednávám poloviční porce jídel. Žádný „extrabuřty“. Těstoviny, saláty, zkrátka položky, u kterých tuším, že to nebude problém, a které jsou nezřídka i součástí nabídky v jídelním lístku.

Nedávno se mi ale dostalo odpovědi, kterou bych už v našich restauracích nečekal. Určitě ji znáte… „To mi nejde namarkovat, na poloviční porce u poledního menu nemáme klapku.“

Žil jsem v domnění, že v tomhle už máme dávno jasno. Nechci tady vést polemiku o tom, co jde a co ne, v čem jsme hostovi schopni vyhovět a kde je ona citlivá hranice, za kterou už opravdu neumíme jít. Spíš se pozastavuju nad argumentem samotným. Podle mě prostě nefunguje, není dobrý a v repertoáru kvalitní obsluhy nemá co dělat.

Absence klapky na kase nebo jiná interní „komplikace“ by zkrátka nikdy neměla zaznít jako důvod k čemukoli.

A ze své zkušenosti vím, že v podobných situacích mě zatím nikdy nezradil. Ptáte se kdo? No přece zdravý selský rozum!