Facebook

Co všechno zažil dům U Bílé kuželky?

Autor: Martina Píšová Foto: Kubo Križo

Lokál U Bílé kuželky najdete v Míšeňské ulici pár kroků od Karlova mostu. Dům postavil významný barokní architekt a téměř po celou dobu tam byl hostinec. Jméno dostal podle oblíbené hry, ve které hráči během jedné noci přišli třeba i o celý majetek.

Nárožní dům U Bílé kuželky s bočním průčelím do Dražického náměstí a hlavním do Míšeňské ulice je dílem architekta Kryštofa Dientzhofera. Ten se během 17. století podílel na nejkrásnějších barokních stavbách v Praze včetně břevnovského kláštera benediktinů nebo chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně. Nevyhýbal se však ani stavbám měšťanských domů.

Majitel parcely František Josef Scheiner, jenž si u Dientzhofera budovu objednal, se však při výstavbě dostal do finančních problémů a dům musel krátce po jeho dokončení v roce 1714 prodat. Utržil za něj 4000 zlatých, což bylo na tehdejší poměry dost.

Rvačky kvůli kuželkám

Od samého počátku se dům jmenoval U Bílé kuželky. Byl v něm hostinec, ve kterém se lidé kromě popíjení bavili také porážením kuželek. Zajít si jednou dvakrát týdně zahrát tuto oblíbenou hru patřilo k ustáleným sousedským zvykům.

Kuželky se do Evropy dostaly někdy během 12. století a brzy to přestala být jen nevinná kratochvíle. Hrálo se o peníze – nejdivočejší hráči mohli přijít během jednoho večera i o celý majetek a bouřlivé, hlučné spory často přerostly v krvavé rvačky.

Na nároží domu můžeme dodnes vidět původní sochu sv. Josefa s Ježíškem s domovním znamením, štukovou kuželkou. Dům totiž stojí na pozemku někdejšího kláštera karmelitek, jichž byl svatý Josef patronem. Autorem sochy je Ferdinand Geiger.

„Dobře z kamene vystavěn“

V dochovaných listinách se můžeme dočíst, že dům byl „dobře z kamene vystavěn“. Už tehdy ale architekti upozorňovali na vlhkost sklepního zdiva. Problémy se spodní vodou, trubkami a kanalizací jsou v Kuželce dodnes. Opraví se jedna, a praskne druhá…

V přízemí domu byly dva kvelby, dva pokoje, čtyři sklepy a dvůr. V prvním i druhém poschodí pak dva pokoje, dvě komory a kuchyň do dvora. Ve stavebně-historickém průzkumu z roku 1958 je dům U Bílé kuželky vyzdvihován jako „hodnotná, vrcholně barokní architektura, jejíž dochovanou dispozici je třeba chránit i se zachovanými klenbami“.

To se naštěstí podařilo – poslední rekonstrukce po povodních v roce 2002, kdy voda v domě sahala až do dvou metrů, historii maximálně respektuje. Místy se dokonce dochovaly i původní dveřní dřevěné zárubně a dveře, původní zaklenutí, malované trámové stropy a klenuté sklepy. Dodnes můžeme v nadsvětlíku nad domovními dveřmi vidět původní barokní kovanou mříž.

Článek vyšel v letním čísle časopisu A*, který si můžete vzít v restauracích Ambiente. Užijte si ho!

Když forma překonává obsah…

Načíst další článek...