Facebook

Když šéfkuchař vrací úder

15. června 2016 Autor: Lucie Kohoutová Foto: archiv TomSellers.co.uk

Server FineDining Lovers minulý týden přinesl článek Šéfkuchař veřejně odpovídá foodkritičce po negativní recenzi. Týkal se reakce známého londýnského restauratéra Toma Sellerse na ohodnocení nového podniku jedinou hvězdičkou (anglosaský systém hvězdiček viz náš dřívější článek). O co přesně šlo?

Fay Maschlerová, která píše o restauracích do London Evening Standard, ve zdrcující recenzi zatratila Restaurant Ours, Sellersův nový podnik v západním Londýně. Zkritizovala víceméně všechno, co během svých dvou návštěv zažila: jídlo, prostředí, personál i hudbu.

Šéfkuchař a majitel londýnské „jednohvězdy“ Story, známý svou upřímností, si to nenechal líbit a prostřednictvím svého blogu poslal do éteru odlehčený, avšak kousavý otevřený dopis. V něm hodnotí autorčiny kritické schopnosti a popisuje průběh návštěvy tak, jak ho viděl on.

Vzhledem k tomu, že jsme se tématu šéfkuchaři versus foodkritici v poslední době věnovali, přinášíme vám překlad článku, který shrnuje Sellersovy hlavní argumenty (jakkoli dopis obsahuje mnohem víc argumentů a vyznívá méně útočně, než by se z výtahu FineDining Lovers mohlo zdát). Posuďte sami, jestli tu mluví uražené ego, nebo Fay Maschlerová vážně neměla dobrý den…

Protiútok

Sellers, vyhlášený svou přímostí, se nechtěl zahanbit, a tak odpověděl: „Při čtení recenze jsem se nemohl zbavit myšlenky, že si Fay ten týden dala trochu moc restaurací, takže ztratila schopnost rozlišit suroviny v předkládaných pokrmech. Escabeche z parmice nachové se dělá z cibule, fenyklu a fialových mrkví, žádná řepa nebo červené zelí (červené zelí v květnu, prosím vás!).“

Pokračuje: „Rád bych s Vámi probral tu pasáž o lososu, Fay. Jak víte, jedla jste risotto, které jsem osobně uvařil. Skládalo se z hrášku, fava fazolí, chřestu a máty. Jaké bylo? O tom jsem se v recenzi nic nedozvěděl. Lososa si dala vaše přítelkyně, i když jsem vás viděl ho ochutnat.“

Ohánět se známostmi

Sellers také píše, jak ho unavuje, když kritici neustále připomínají jeho minulost (učil se u Reného Redzepiho a Thomase Kellera; ano, ani nám to nedalo): „Opravdu se těším na den, kdy některý z kritiků prolomí dosavadní zvyklosti a odolá pokušení žonglovat se jmény všech šéfkuchařů, se kterými jsem pracoval. Jsem na svou dosavadní kariéru fakt pyšný, ale dnes, o tři roky a tři restaurace později, je možná na čase nechat to za sebou – v těch stovkách předešlých recenzí.“

Načež Maschlerové nabízí něco jako olivovou větévku: „Hluboce mne mrzí, že si Fay neužila v Ours vůbec nic, dokonce ani hudbu. Existuje žánr, který by nezkritizovala? Možná by nám pomohlo, kdybychom ji zaměstnali jako výběrčí hudby.“

Sellers své poznámky uzavírá jedovatým popíchnutím: „Na jídle je nejkrásnější to, jak odhaluje, co je v lidech, kteří ho jedí. Děkujeme za Vaši recenzi.“ A píše toho ještě mnohem víc; podívejte se plné znění otevřeného dopisu na jeho blogu. Maschlerová, míček je na vaší straně hřiště.

 

Nejlepší restaurací světa je Osteria Francescana

Načíst další článek...