Krátké zvučné a neobvyklé jméno si kdekdo brzo vštípil do paměti a dodnes je známé přinejmenším pravověrným Brňanům. Nezapomnělo se na něj ani za socialismu, kdy se restaurace jmenovala jinak.

Uznání od štamgastů

Pohostinství se Alois Caipl věnoval už mnoho let před otevřením restaurace. V Hostinských listech se o něm psalo, že „dbal vždy toho, aby svůj obchod povznesl, aby v něm hosté byli spokojeni jako doma.“ Jeho um oceňovali štamgasti hlavně v časech světové války a po ní, protože „když bylo nejhůře, nebylo přímo do čeho kousnouti, tu u Caiplů vždy se našel kousek dobrého sousta, chutně upraveného“.

Právě v meziválečném období zažívala Caiplova restaurace největší věhlas, který posílil její jméno na dlouhá léta dopředu. Na čepu tu byl oblíbený Jehnický ležák (později pohlcený rostoucím Starobrněnským pivovarem), ale vyhlášená byla i zdejší kuchyně. Pro zajímavost, oběd stál 7 korun a večeře 6,50 korun. Nabízeli tu i snídaně „na vidličku“ a pro personál nebyl žádný problém vystrojit banket na úrovni; běžně se tu konaly i svatební hostiny.

Ve 30. letech se začal v restauraci čepovat Plzeňský Prazdroj, což tehdy svědčilo o vysoké úrovni podniku. V denním tisku několikrát vyzdvihli, že Prazdroj zde čepovaný patří k nejlepším pivům v moravské metropoli.

Pěstovati ducha pospolitosti

Alois Caipl si velmi potrpěl na dobré vztahy s hosty. Například spolkařům nabízel k pronajmutí oddělené spolkové místnosti a pravidelně je zásoboval patřičným občerstvením. Všestranné služby zajišťoval na svou dobu nezvykle početný personál, mimo jiné devět číšníků, dva vrchní a čtyři kuchaři.

Tito muži byli – stejně jako jejich kolegové z jiných podniků – organizováni v místní pobočce Ústřední jednoty československého číšnictva Otakar. Spolek vznikl už za monarchie a kromě obrany hospodářských zájmů svých členů se snažil „pěstovati ducha pospolitosti, udržovati a zvelebovati čest stavu“. Aktivita otakaristů – jak se jim neformálně říkalo – byla největší v meziválečném období.

Závod v rychloobsluze

Třeba roku 1937 uspořádali otakaristé v rámci Brněnských výstavních trhů na výstavišti v Pisárkách závod v rychloobsluze, ve kterém se vyznamenali právě Caiplovi číšníci. Akce vzbudila značný zájem veřejnosti, která účastníky dobře znala z místních kaváren a restaurací.

Začalo se o půl třetí odpoledne, kdy od Besedního domu (Komenského náměstí) vyrazila směrem ke Starobrněnskému pivovaru propagační štafeta s praporem Otakara. U pivovaru pak byly připraveny další dvě štafety se studenou mísou, jejichž cílem bylo hlavní závodiště na výstavišti.

První doběhlo družstvo restaurace Zemského domu (na rohu dnešního Moravského náměstí) a jako druhé se umístili zaměstnanci Caiplovy restaurace. Obě družstva se pak utkala ještě jednou – ve stolničení. Tentokrát vyhráli Caiplovi lidé; nakonec zvítězili i celkově na body a získali pohár Výstavního sboru.

Mezitím se závodilo s černou kávou, se dvěma vejci na plytkém talíři a s lahví vína, které se muselo stejnoměrně nalít do rozestavěných sklenic. Číšníci při tom na trati probíhali mezi různými překážkami. Všechny disciplíny budily značnou pozornost diváků, kteří se dobře bavili a „neskrblili pochvalou ani vtipy“, jak uměli ocenit i v odborném tisku brněnských hostinských a kavárníků.