Medvídek (ve vinárně)

„Obraz Standy Diviše, jednoho z nás Bokovkářů, koupil Honza Bejšovec a dal ho do Bokovky právě proto, že jde o spojení jich dvou,“ říká Aleš Najbrt. „Je to obraz z cyklu inspirovaného dětskými kresbami Standova syna Prokopa. Bral si je od něj a posouval je dál, dával jim novou barevnost, formát… Medvídek si navíc ,zahrál‘ ve stejnojmenném filmu Honzy Hřebejka, dalšího z nás.“

Thajský „portrét“ Davida Ondříčka (ve vstupní místnosti)

„David se od dětství kamarádí s bratry Němcovými, navzájem si provádějí různé naschvály a legrace – a tohle je jedna z nich. Všichni rádi a často jezdí do Thajska a tak nechali Davida vymalovat jako sedícího Buddhu v lotosové pozici padmásána. Má reprezentovat meditaci. On ten obraz nejdřív schovával a trochu se za něj styděl, ale nakonec se rozhodl, že ho pověsí do našeho vinného klubu, a jak mu to sluší!“

Fotka Tros Sketos (nahoře v kině, stejně jako všechny další obrazy)

„S výtvarníky Jaroslavem Rónou a Františkem Skálou už léta tvoříme stepařsko-sketařské trio Tros Sketos. V roce 2002 si David Ondříček vybral jednu naši scénku do své znělky pro karlovarský festival. Tono Stano tam od roku 1997 fotí černobílé portréty hvězd, hlavně herců a režisérů, ale i slavných producentů, už je to úžasná obsáhlá kolekce. A když jsme se díky znělce stali ,hvězdami‘ festivalu i my, Tono nás vyfotil ve francouzské restauraci hotelu Pupp.“

Plakát 50th

„Když jsme s kolegou grafikem Honzou Matouškem vymýšleli plakát ke 47. ročníku karlovarského filmového festivalu, řekli jsme si, že ho už všichni znají, takže to klidně můžeme pojmout úplně minimalisticky a jen umístit doprostřed bílé plochy příslušnou číslovku. Já měl krátce potom padesáté narozeniny a David Ondříček mi jako jeden z dárků dal stejný plakát, ale s padesátkou.“

Obrázky vedle plakátu 50th

„Do Bokovky v Pštrossovce chodili různí přátelé malíři a my po nich příležitostně chtěli, aby nám na místě vytvořili kresby na téma vína. Tady je jeden od Tondy Střížka a kresba obouruč od Honzy Híska. Na té fotce dole jsou Bokovkáři ještě z doby, než mezi nás přibyl Tomáš Karpíšek. A pak tu je obrázek, který namalovala moje nestarší dcera Julie, když si David Ondříček bral svou první ženu Petru. Měli tehdy psa Kennyho a tohle od Julie dostali jako svatební dar. Teď je jí pětadvacet, oni jsou dávno rozvedení… I takhle se tu odráží historie naší party.“

A fixou vyvedený citát „Pít můžeš příliš, ale nikdy ne dost“? „Jednou, když jsem měl v Bokovce službu, popíjel tam se mnou básník Eugen Brikcius. Říkal jsem, že nám tady každý něco zanechává, a on na to – tak jo, tenhle citát, to je přesně sem! My to zarámovali a pověsili na stěnu,“ vypráví Aleš a vzpomíná, jak do původní Bokovky chodíval na „šláftruňk“ Jaroslav Hutka: „Bydlel nedaleko a často jsme s ním zavírali. Někdy ve tři, někdy ve čtyři…“

Otevírání lahve (vlevo při vstupu do kina)

„Tuhle pop-artovou kresbu nám věnoval malíř a grafik Jirka Votruba. Moje oblíbená.“

„Dvojportrét“ (vpravo při vstupu do kina)

„Marek Pilát, kamarád Davida Ondříčka už od střední školy, někde našel portrét mladého Krejčíře, a když ji porovnal se středoškolskou fotkou Davida, nemohl než vytvořit tuto koláž. Pobaví mě vždycky, když se na tenhle dvojportrét podívám. Jako by si kluci z oka vypadli.“

Skřítek na podlaze

„Franta Skála, si jednou všiml, že letokruhy ve dřevěné podlaze původní Bokovky tvoří obličej jakéhosi skřítka s čepičkou. Tak ho ještě malinko dorýpnul, aby podobu zvýraznil, a stal se tak jeho autorem... Když jsme odtamtud odcházeli, vzali jsme si tenhle kus prkna s sebou a nechali ho zabudovat do podlahy, aby tu byl Franta s námi.“

Článek vyšel v zimním čísle časopisu A*, který si můžete volně brát ve všech restauracích Ambiente. Užijte si ho!