Goodlok, Bjukitchen, Myšák

Ráno jsme se s dcerou posadily do tramvaje 22. Vyjížděly jsme z první stanice, takže jsme si mohly vybrat ta vůbec nejlepší místa. Tahle linka je téměř vyhlídková, přes Břevnov, Pražský hrad a Újezd jsme dojely až ke dceřině školce u Národního divadla. Zamávala jsem jí a odstartovaly čtyři hodiny, které jsem měla pro sebe.

V Praze je málo lepších čtvrtí, kde strávit dopoledne. Kombucha a snídaně v Goodloku, koukat se na nejkrásnější lustr, který má symbolizovat zdravá střeva, a při tom opravdu pečovat o ta svá.

Napsat pár řádků, zase je vymazat, napsat další, trochu o sobě pochybovat, vyrazit pro tu nejlepší kakaovou granolu do Bjukitchen, pochybovat o sobě hodně, protože nedokážu do textu narvat tolik emocí kolik Bju kakaa do granoly. Pokud jsem náhodou ještě neutratila typický pražský dopolední budget, skočím do Myšáka pro pistáciové máslo, abych měla zásobu snídaňových ingrediencí na víkend. 

Cafe Hrnek, Šodó, Kiosek

Je víkend. Všichni dlouho spí. Dneska na Národku nejedeme. Snídáme doma, máme všeho dost. Jenže narážíme na limity našeho domácího kafe. I když jsme trochu umělecká rodina, latte art neovládá nikdo. A den bez mléčné labutě nebo lotosového květu už si neumíme představit.

Projdeme se Hvězdou do malé kavárny Kiosek na Petřinách, zamíříme do Hrnku, pořád mojí nejoblíbenější kavárny v Praze, nebo si kafe vyzvedneme v Dejvicích v Šodó, které se sice jmenuje po sladké vinné pěně, ale já bych ho klidně přejmenovala na Nduja. Tu totiž přidávají do vejcí do skla a nikde jsem nejedla lepší.

Osada, Slice Slice Baby, Big Smokers

V neděli opravdu zůstaneme doma. Vážně. Snad jen kdyby se vám, děti, hodně chtělo třeba do Osady na koláč, můžeme to spojit s návštěvou DOXu nebo představení na Jatkách. V Osadě navíc mají ty nejlepší míchačky.

Za rohem je ale taky Big Smokers a nedělní brunch s jejich Bloody Mary jsme neměli už pár měsíců. Tak co koláč v Osadě, pak barbecue a večer pizza ve Slice Slice Baby? Vařit budeme jindy. Pamatujete, jak byl lockdown a jedli jsme pořád doma? Vždyť to těm podnikům vlastně dlužíme, omlouvám se v hlavě, ani nevím komu. 

Barre a balet

V únoru mi bylo třicet pět. Takhle daleko jsem si svoji budoucnost nikdy nepředstavovala. Co budu dělat, až budu velká? Už bych se vážně měla rozhodnout. A tak jsem začala chodit na lekce baletu. Jako dítě jsem po tom toužila, ale přišlo mi, že je to jen pro hubené, blonďaté a jemné holčičky. Já měla trochu bříško a husté obočí a ještě neexistoval Instagram ani motivační kouči, kteří by hlásali, že můžu být, kýmkoliv budu chtít.

Teď už naštěstí ano, takže si dvakrát týdně beru baletní piškoty a v Černé labuti u Kláry Pollertové plním sny svému šestiletému já.

Na lekcích barre ve studiu Lenky Krejčové zase pracuju na tom, abych kromě sebevědomí posílila i svoje core. Občas je to hardcore. Ale nezapomeňte, že mám doma pořád to pistáciové máslo z Myšáka.