Nejlepší učitel?
Hodně mi dal Olda Sahajdák, když jsem s ním pracoval v La Degustation Bohême Bourgeoise. Než jsem nastoupil do Pastacaffé Vodičkova, dělal jsem manažera v řeznictví Naše maso, tam mi dost pomohla podpora a zkušenosti Tomáše Karpíška.

Nejoblíbenější jídlo v Ambiente?
Naše špagety aglio olio. S chutí si dám i slanečky k pivu v Lokále Hamburk nebo tatarák z Našeho masa. Obecně mám rád českou kuchyni, hlavně silné masové vývary.

Nejbizarnější kanadský žertík od kolegů?
Dost jsme si užili v Degu. Kolegovi Pepovi Votočkovi (dnes šéfkuchař restaurace Milada, pozn. red.) jsem dal do boty pošírované vejce. Když jsem s tím vejcem šel do šatny, rozbilo se mi a Pepa se mi smál, jenže to ještě netušil, že mám další schované v kapse…

Nováčky jsem zlobil třeba tím, že jsem jim potřel šuplíky medem. A když jsme dostali nové skříňky, tak jsme je během směny různě přemístili, takže když pak lidi po směně otevřeli svoji skříňku, byli celkem vyvalení, co v ní mají za věcí.

Na mně si ale kluci kdysi taky smlsli, když mi jako „blbci z Moravy“ vysvětlovali, co je to kiwi.

Nejhezčí reakce od hosta?
Pochvala od spokojeného hosta vždycky zahřeje, proto to děláme. Je to víc než všechny peníze světa a musím zaklepat, že se nám to stává docela často. V Našem mase mě těšilo, když jsem lidem doporučil určitý kus masa a oni se za týden vrátili s poděkováním, že díky nám doma slavili úspěch. V Pastacaffé máme stálého hosta, který pravidelně píše hodnocení a vždycky jsou to originální eseje, nad kterými se s kolegy doslova dojímáme. Kdo říká, že ho pochvala nezajímá, ten kecá.

Bez čeho se v kuchyni Pastacaffé neobejdeš?
Bez „vosolený“ vany.