Jasný plán s nejistým koncem. Jak probíhala instalace dvoumetrových lustrů v Café Savoy?
Je krásné říjnové ráno, svítí slunce a fouká mírný podzimní větřík. Plán na dnešní den je jasný – během dopoledne se tři dvoumetrové lustry musejí dostat do dodávky a přesunout z buštěhradského ateliéru do Café Savoy v centru Prahy. Tam bude od 13. hodiny zavřeno, aby nic nebránilo demontáži původních lustrů a instalaci nových.
Kolem deváté ráno přijíždí do Buštěhradu kameraman s fotografem a připravují se na dokumentaci celé akce. Na místě tým vítá sochařka Veronika Richterová s manželem, výtvarníkem Michalem Cihlářem. Všechny tři lustry už jsou v půdním ateliéru zavěšeny na lanech a přichystány na přesun do dodávky.
Dobrodružství začíná
Kameraman natáčí rozhovor s autorkou, fotograf fotí ateliér i lustry, a do toho instalatéři vymýšlejí logistiku – který lustr se bude přesouvat jako první, kudy povede lano a kde bude kdo stát. „Zažila jsem spoustu bezesných nocí, během kterých jsem přemýšlela, jak lustry dostaneme ven. Jediná možnost je oknem na terasu a následně přes sousední pozemek. Bude to ještě velké dobrodružství,“ říká Veronika.
Lustry se tak musejí nejprve dostat francouzským oknem na terasu a následně na laně poslat přes zahradu sousedů. Ta je ovšem o několik metrů níž než ateliér. „Už se těším, až budou viset v kavárně,“ povzdychne si s úsměvem autorka. Prací na lustrech strávila několik měsíců, přičemž poslední tři pro ni byly hodně intenzivní.
Lustry pro Café Savoy očima Tomáše Karpíška
„Když jsem poprvé viděl lustry v ateliéru Michala Cihláře, okamžitě mě fascinovalo, jak dokonalou iluzi opravdového křišťálu z nich jeho žena Veronika Richterová dokázala vytvořit. Hned jsem je viděl v Savoyi. Z původního interiéru kavárny zbyl pouze tento strop a roky o něm přemýšlím jako o prostoru pro uměleckou instalaci. Každý, kdo do kavárny Savoy vstoupí, zvedne hlavu. Každý turista zvedne telefon. Přišlo mi proto dobré, na stropě něco sdělit. Někdy po roce 2000 jsem sám vybral lustry, které jsme instalovali. Byla to rychlá, ekonomická volba v době, kdy finance a čas stály proti nám. Pod vzácný strop jsme nainstalovali malé, velikostí nevhodné lustry z lisovaných skleněných odlitků imitace křišťálu. Jeden stál pět tisíc korun! Skutečnost, že to byly levné napodobeniny, většina návštěvníků nepoznala. V tu dobu účel světil prostředky, ale časem mi to začalo vadit. Asi před čtyřmi lety jsme se proto rozhodli oslovit dva renomované designéry, kteří měli vytvořit nové návrhy. Oba byly krásné, ale zdálo se mi, že upírají pozornost sami na sebe. Napadlo mě, že by pod stropem mělo viset něco, co vytvoří kontrast. Instalace, která by potvrzovala, že strop je jedinečná svébytná památka. Pak jsem viděl Veroničiny lustry a měl jsem jasno. Chtěl jsem pod stropem zopakovat novou iluzi, ale uměleckou a záměrnou. Dílo, které není neorenesanční a přepychové. Veronika tak vytvořila tři umělecká díla, která esteticky a prostorově zdobí kavárnu, jsou současná a pravdivá. Nehrají si na to, že k prostoru patří. A to se mi na tom líbí.
Lanovka pro lustry
První překážka přichází vzápětí – začal foukat poměrně silný vítr a všichni se strachují, že se lustry během převozu na lanech rozhoupou a poničí. PET lahve jsou lehké, a proto každý lustr váží pouhých 15 kilo. Není ale na co čekat. Veronika Richterová své výtvory omotá tenkým lankem, aby byly zpevněné a dalo se s nimi lépe manipulovat. Přece jenom mají na šířku téměř dva metry.
Nakonec se vše povede bez vážnějších komplikací. Lustr opatrně přeneseme dveřmi ven na balkon, tam se zavěsí na skobu a pověsí na lano. Dřevěnou kladkou se lano nadzvedne, aby bylo možné dostat umělecké dílo před zábradlí. Následně ho instalatéři zajistí aretovacím lanem, takže je lustr jištěný a nemůže sjet po laně příliš rychle.
Všichni neustále dohlížejí na to, aby se nic neponičilo, neulomilo nebo neupadlo. Každý lustr je vyroben z asi šesti stovek PET lahví a nesmí se poškodit ani jeden jediný díl. Celá akce trvá jen pár minut. Lustr spolehlivě doputuje na druhý konec lana, kde už čeká druhá část týmu, aby svítidlo naložila do auta. Mají připravenou skobu na zavěšení, lustr do auta přesně pasuje. A může se vyrazit.
S druhým a třetím lustrem už jde všechno o poznání snadněji. Tým už je sehraný a přesně ví, na co si dát pozor. Instalatéři, fotograf s kameramanem a sochařka se mohou přesunout na instalaci v Café Savoy.
Aby byl výsledek dokonalý
Od 13 hodin už v kavárně kromě personálu nikdo není. Lešení je připraveno a může se začít s demontáží stávajících lustrů. Instalatéři na asi pětimetrovém lešení musí nejprve opatrně sundat původní křišťálový lustr. To se – i přes jeho značnou tíhu – podaří bez sebemenších obtíží.
Zádrhel nastává, když chtějí pověsit nový lustr. Nejdřív ho musí zavěsit, na lanech zajistit a chvíli nechat viset jen kousek nad zemí. Veronika postupně narovnává všechny části, které se během převozu lehce pokroutily, aby byl výsledek perfektní. Hned nato se pustí do práce elektrikáři, aby svítidlo zapojili.
Kolem 17. hodiny odpoledne se rozsvítí první lustr a v půlhodinových intervalech se k němu přidají i zbylé dva. Poté se instalace ještě doladí k dokonalosti. Veronika i její manžel vylezou na lešení a každý lustr ještě jednou a naposledy pečlivě vyrovnají a upraví. Ve 21 hodin kavárnu opouštíme, aby nic nebránilo přípravám na druhý den, kdy se lustry od Veroniky Richterové poprvé rozzáří pro hosty Café Savoy.
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.