Facebook

Kristina Netíková: „Zástěra je šperk kuchařů.“

9. prosince 2015 Autor: Simona Racková Foto: Honza Zima

Stojí za projektem Zástěrka, který už třetím rokem nabízí moderní interpretace zástěry v podání českých módních návrhářů jako je Jakub Polanka, Denisa Nová, Monika Drápalová či Pavel Ivančic. Kristina dobře ví, jaké požadavky musí „jídelní“ pracovní oděv splňovat a jakou zátěž musí unést – a přitom se na něj dokáže podívat svěžím, tvůrčím pohledem. Kdo povolanější už by měl oblékat zaměstnance nově otevřené Esky i Bokovky?

Spolupráce s Ambiente začala v Esce. Jak zněl požadavek?

Byla jsem oslovena, abych udělala celkovou koncepci oblečení. Zadání znělo: len, skandinávská či newyorská estetika a světlé barvy. Ve spolupráci se studiem Katarze, které s Ambiente spolupracuje už delší dobu, vznikl základní model trika a zástěry. Důležitým momentem byl i důraz na lokální původ oblečení. Tenisky jsou od Novesty, oděvy se šily v Česku a z látek od místních výrobců. To je ostatně v souladu se zaměřením restaurace.

Co dalšího vás inspirovalo?

Tak třeba jedna ze dvou variant zástěry pro baristy je ušitá z pytlů na kávu, podle dalšího principu Esky: recyklace a důrazu na maximální využití surovin. A každý člen týmu má na oděvu červený akcent, který veškerý personál propojuje. Často je to knoflík – třeba na šatech pro manažerku. I na košili pro manažera jsme jeden knoflíček vyměnili za červený, stejně tak na rondonech a pekařských košilích. I když je každý oděv jiný, dohromady tvoří kompaktní celek a v jednoduchém interiéru krásně vynikne a ladí s ním. Člověk tak vnímá, že opravdu záleží na tom, co mají zaměstnanci restaurace na sobě. Zajímavý personální oděv se může stát poměrně výraznou součástí její identity.

Co má symbolizovat ta červená?

Vychází z loga Esky, které vymyslelo studio Najbrt. Červená vytváří protipól přírodních materiálů, se kterými se v interiéru pracuje: světlé dřevo, bílá barva, nerez, kámen… Bílé zástěry a trička působí čistě a červená je na nich jako akcent.

České návrháře jste získala i pro svůj projekt Zástěrka. Jak vás napadlo „inovovat“ něco tak opomíjeného, jako je zástěra?

Protože nabídka byla chabá. Hezké a kvalitní zástěry na trhu prostě nebyly a já dostala chuť dát klasickému funkčnímu prvku oděvu současnou podobu. Mám ráda trend slow fashion – místo abych si koupila v obchodním řetězci deset laciných zástěr, které párkrát vyperu a už jsou ošklivé a rozpadají se, raději si pořídím takovou, kterou navrhl český designér a je v ní práce místních lidí. Necestovala sem přes půl světa. Časem jsme začali spolupracovat i se šperkaři. Zástěra je totiž šperk toho, kdo v ní vaří.

Se šperkaři?!

Ano, vznikla tak zajímavá koncepce toho, jak se dá zástěra pojmout a nosit. Šperk je její integrální součástí, může to být spona, která ji přepásává, nebo v jednom případě i brož, řád pro královnu kuchyně. Celý návrh pak vzniká na základě konzultace se šperkařem. Naposledy jsme spolupracovali se značkou Zorya, jejich charakteristické krystaly grafitů a pyritů jsme aplikovali přímo na zástěru.

Jaká byla „dělba práce“ mezi návrhářkami v Esce?

Katarze dodala zástěry a trika, Kristýna K. ušila pekařské košile a Zuzana Veselá šaty pro manažerky.

S Bokovkou jste určitě měla méně práce, tam šlo čistě jen o zástěry…

To ano, ale taky to nebylo hned. Prostor Bokovky působí dost alternativně. Váhala jsem, jestli jít po této linii a pojmout je hodně syrově – uvažovala jsem i o „počmárané“ zástěře –, anebo naopak kontra a přijít s něčím spíš elegantním. Nakonec je to něco mezi.

Proč?

Myslím, že syrovosti je v tom prostoru už dost. A zase úplně jednoduchá zástěra by v něm zanikla. Takže jsme zvolili kompromis. Zástěru, která je elegantní a zároveň má syrovou energii Bokovky.

Je pravda, že měla být původně latexová?

Na jednu z prvních schůzek jsem přinesla zástěru z bavlny se zátěrem. Byla černá a lesklá, takže působila jako pogumovaná. Takhle ale vypadá, jenom než se poprvé vypere, pak materiál změkne. Má tu výhodu, že se na něj tolik nechytá špína a mastnota. Nicméně Bokovka stojí na čtyřech sommelierech, kteří jsou poměrně výrazné osobnosti. Když jsem viděla, že tohle by je vyděsilo, samozřejmě jsem to respektovala a návrh jsme trochu posunuli. Některé prototypy na sobě měly „bokovkovou“ kapku vína, třeba vyšitou korálky, jenže to působilo trochu dětsky. Takže jsem nakonec udělala zástěru, na které není logo přímo citováno a je vyjádřeno jen barvami.

Navrhla jste i oponu u kina v prvním patře…

Tomáš Karpíšek se na jednom kontrolním dnu zmínil o tom, že ještě potřebujeme oponu, a já jsem hned vypálila, že by na ní měla být červená kapka. Čímž jsem si samozřejmě celou věc dost zkomplikovala. Bylo na to strašně málo času, realizovala se asi během týdne. Ale jsem hrozně ráda, že se to podařilo, a už se těším, až se v kině bude promítat a já si tam se skleničkou v ruce zajdu na nějaký pěkný film.

Nakolik může personál mluvit do toho, jak bude uniforma vypadat?

Většinou se snaží mluvit do toho hodně. Proto je posléze nutné určit jednu zodpovědnou osobu, protože každý má svoje představy a přání, oblíbenou barvu a třeba i prvky, které má, nebo naopak nemá rád, ale já musím myslet i na kontext interiéru a jednotnou vizi. V Bokovce nosí zaměstnanci k zástěře vlastní oblečení, nicméně mají doporučení, které barvy a typy oděvů by to měly být. Můžete mít sebekrásnější zástěru do pasu, jenže když si k ní vezmete triko s psychedelickým vzorem, celý efekt je pryč…

Šijí se stejnokroje zaměstnancům na míru?

Pro Esku se tak šily jen šaty pro manažerky. Jinak se objednává podle pánských a dámských velikostí: XS, S, M, L…

Jak probíhaly zátěžové testy?

Zástěra se zašpiní kávou, mastnotou, čokoládou, případně třeba červenou řepou nebo vínem, dá se do čistírny a my pak zkontrolujeme, jestli všechny skvrny zmizely. To se týká třeba i ubrousků.

Museli jste něco měnit?

Gramáž látky na zástěry pro Esku. Vyměňovali jsme ji za vyšší. V Bokovce jsme narazili jen na jeden problém. Když sommelierka zkoušela prototyp zástěry, stěžovala si, že jí barví ruku. Připadalo mi to zvláštní, ale pak jsem zjistila, že si mokrou ruku utírá do kapsy a materiál zevnitř pouští. Tak jsme ho vyměnili a všechno je v pořádku.

Co vám dalo nejvíc zabrat?

V Esce jsme hodně řešili materiál na zástěry, protože světlý materiál nic neodpustí. Zástěry jsme dávali i vyvářet, testovali jsme, jestli snesou vysokou teplotu. To v Bokovce se sice nevaří, ale protože se pracuje s vínem, nutností byla tmavá barva. Je jasné, že světlá zástěra by taková zůstala jen velmi krátce. Proto jsou i příručníky pro sommeliery černé. Člověk se vždycky snaží vyvažovat praktičnost a autorskou kreativitu. Funkčnost a nápaditost musí jít ruku v ruce. Někdy je těžké přesvědčit personál, aby se vzdal zažitých přestav. Aby překročil svůj stín a vzal si něco, co třeba nevypadá úplně klasicky, ale funguje to stejně dobře, ne-li líp.

 

René Redzepi otevírá novou restauraci

Načíst další článek...