Facebook

Nápisy u restaurací jsou mnohdy děs​

Autor: Jaroslav Martínek , Foto: Honza Zima

Na tabulích v Esce a pekárně Pane Nuovo najdete nabídku ručně napsanou písmomalířkou Petrou Dočekalovou. Byla by ráda, aby se hezké písmo do Prahy vracelo. „Kdo pozná rozdíl mezi písmy, dokáže na ně nahlížet tak, jako by jedno byly tenisky, druhé lodičky a třetí gumáky,“ říká.

Řada lidí o písmomalířství prakticky nic neví. Co si pod tím tedy představit?

V Česku má tenhle obor velkou tradici, obchody se dřív popisovaly ručně. Písmomalířství bylo součástí osnov na učilištích, prodavačky a číšnice se učily krásně psát. Postupně ale řemeslo upadalo, převážilo aranžování. Jenom my, typografové, kteří se zaměřujeme na tvary znaků, jsme se písmem zabývali.

Pak nastoupily plotry a vznikla řezaná reklama. Ale ruční písmo má pořád výhodu v tom, že je v úzkém vztahu s materiály. Když něco napíšete rukou na dřevo, vsákne se to do materiálu a působí to jednotně. A protože je lidská ruka oproti plotrům chybová, vytváří osobnější, intimnější dojem z prostoru.

Takže se snažíte obor oživit?

Přesně. Pokouším se navrhnout vzory, které jsou dnešním rukopisem uchopitelnější a čitelnější. Snažím se zlepšit vizuální prostředí. Když se v Praze projdete Kaprovkou a vidíte, jak je napsané „pivo“ nebo „pizza“, je to mnohdy děs. Ráda bych přišla na to, jak psát jednoduše a hezky, týká se toho i moje diplomová práce na UMPRUM.

V její první části jsem zmapovala, jaké publikace dříve vycházely. Řada z nich jsou učebnice a sešity s ukázkami prodejních skriptů, které se dodnes používají a vidíte je třeba v Hornbachu. Tam má písmo jasnou identitou právě díky písmomalířkám. Vidíte, že se o něj někdo stará a nejde o cedule vyjeté Arialem na A4.

Když jsme u Arialu, kolik je typizovaných fontů?

Miliony! Když vytvoříme font-písmo, prodáváme ho kdekoli na světě. Každý národ má jiný vkus a kupuje jiný typ písem, takže se jich snažíme nakreslit širokou škálu, abychom měli trh dobře pokrytý. Písmomalířství je velmi populární třeba v Británii a USA. U nás to kvalitně dělá minimum lidí, což byl impuls k tomu, abychom vyplnili díru na trhu a přišli s něčím, co je lokální a má tady tradici. To znamená používat české tvary písma.

Tady ve studiu máte na zdi spoustu ručně psaných písmen, zároveň pracujete na počítači. Co všechno tedy děláte?

Jedna věc je prodávání digitalizovaných fontů, což je normální software. Vedle toho se věnuju písmomalířině, ruční produkci písma. Ale protože jsme v roce 2016, je to úzce provázáno. Navrhnout písmo ručně je samozřejmě vzácnější než ho načrtnout, hodit do počítače a tam ho ladit a pak vydat jako digitální skript. Ráda bych nabízela obojí, protože existuje i poptávka po ručních písmech.

Za poslední měsíc jsem psala tři restaurace, byla to Eska a Pane Nuovo a pak kavárna Mezi zrnky. V nově otevřeném pekařství Pane Nuovo jsme psali uvítací věty, v Esce šlo o školní tabule s nabídkou a červeným textem. Mají ladit s interiérem, který navrhla Tereza Froňková.

Jak jste se ke spolupráci s Ambiente dostala?

Logo dělali ve Studiu Najbrt a Marek Pistora na mě odkázal. Navrhli, ať Esce vymyslím skript na míru. Pak jsme řešili, že je potřeba vytvořit cedule a co by na nich mělo být. Hned večer se začalo psát, druhý den se schvalovalo… Proběhlo marketingové kolečko a pak se asi dva týdny psalo načisto s různými úpravami. A do toho přišlo Pane Nuovo, jednorázová akce.

Jak to probíhalo?

Cedule se musely složitě sundat a zase navěšet. A to za provozu. Ráno jsme tam byli od pěti a psali jsme ještě předtím, než přišel personál. Když dorazili kuchaři, netušili, co píšeme a proč. Byla to legrace. Spolupracovala jsem s Yvetou Kroupovou, která vytvořila výborné ilustrace.

U Esky jste vycházela z „E“ v názvu?

Eska má charakteristické logo, i písmo tedy vychází z typického „E“. Řešili jsme, jak ho implementovat na tabule, aby se vešla celá nabídka. Přišla jsem s návrhem, že by se tak psaly jenom číslice, takže by byly kontrastní a tvořily akcentovaný detail.

Všechno jste ručně napsala?

Ano, navrhla jsem to na velké role papíru, vyfotila a nechala schválit. Vzali jsme v úvahu i materiály, možnost přepisování i fakt, že nápis musí nějakou dobu vydržet. Pak jsem tam přijela a napsala, co bylo potřeba. Následovaly retuše a nakonec i školení personálu, aby mohli psát denní menu a nevypadalo to divně ve srovnání s tím, co visí na vedlejší stěně.

Kolik času vám zabralo, než jste si skript pro Esku vymyslela a osvojila si ho?

Mám kreslířskou průpravu, takže mi příprava písma trvala asi tři dny. Vždycky jsem návrh vyfotila a poslala mailem, a i když obsah schválili, stejně se pak ještě měnil. Příprava spočívá v tom, že se naučím písmo tak, abych byla schopná napsat cokoli.

Jak by měli lidé vnímat to, co napíšete?

Stačilo by mi, kdyby se jim četlo komfortně. V Pane Nuovo je jeden znak, nad kterým všichni sedí a hádají se, jestli je to „v“, „a“, nebo „c. Je moc komplikovaný. Ale říkají, že se jim to líbí, protože nad ním musejí přemýšlet, a protože jim trochu vadí, mají důvod se na nápisy koukat. Ráda bych došla k tvarům, které jsou naprosto čitelné, nejsou sporné, zaměnitelné, a ještě sednou k danému místu. Aby člověku připadalo, že je to tam už věky a že s ním písmo komunikuje.

 

Na michelinské jídlo v přezkáčích

Načíst další článek...