Padesátiletá pauza se blíží ke konci. Ambiente s UMPRUM a sklárnou Bomma připravují návrat českých půllitrů do restaurací
Celý projekt odstartoval z iniciativy Martina Wichterleho, člena správní rady UMPRUM a majitele sklárny Bomma, která disponuje technologií na lisování pivního skla. To se totiž v Česku paradoxně několik desetiletí vůbec nevyrábělo. I proto se zrodila myšlenka zadat studentům UMPRUM semestrální práci, v níž by navázali na tradiční české půllitry. Jejich návrhy na výstavě zaujaly zakladatele Ambiente Tomáše Karpíška natolik, že se rozhodl, že podobné půllitry chce vidět v Lokálech i jiných restauracích.
Celý proces výběru zabral přibližně rok a půl. Dvacítka prototypů se postupně zúžila na tři, až nakonec zůstaly dva finální modely – a právě ty dnes procházejí zatěžkávací zkouškou v Lokálech a dalších podnicích Ambiente.
O tom, které dva návrhy se objeví v restauracích, se rozhodovalo na schůzkách zástupců Institutu PIVO s výčepními i generálními manažery Lokálů, s Miroslavem Bouchalem a Tomášem Karpíškem. Výsledkem jsou půllitry, za nimiž stojí konkrétní tvůrci.
Lokálovský půllitr navrhla Tereza Bláhová, studentka čtvrtého ročníku produktového designu na UMPRUM. Inspirovala se tradičními reliéfy, převedla je však do moderního „zvlněného radiantu“. Ten působí jako optický klam a zároveň odkazuje na historické zdobení skla. Její návrh je určen výhradně pro Lokály.
Pro podniky Ambiente vytvořil půllitr Jáchym Kubů, student druhého ročníku. Vycházel z klasických tvarů českého pivního skla a originálně je spojil do motivu „obličeje“ – podle něj působí jako upřímný „kamarád na půllitru“.
Oba studenti přitom vycházeli z důkladné rešerše české pivní kultury a zároveň mysleli na praktické aspekty: půllitr se musí dobře mýt, pohodlně držet a samozřejmě snést každodenní provoz.
Jak se vyrábí pivní sklo?
Po výběru dvou půllitrů, které budou brzy dělat parádu v restauracích, přišla na řadu klíčová fáze výroby – prototypy. Z virtuální 3D podoby se projekt musel přenést do reality – a proto se zástupci Ambiente, Institutu PIVO, výčepní i kolegové z marketingu vydali do sklárny Bomma ve Světlé nad Sázavou.
Tam poprvé naživo sledovali, jak se rodí půllitr: od ranního sestavení třídílné formy až po první pokusy o její naplnění různým množstvím skloviny. Najít správný poměr nebylo snadné. Vedle slibně tvarovaných sklenic vznikaly i takzvané zmetky – přirozená součást každého vývoje. Každý kus, nepovedený i povedený, znamenal krok blíž k půllitru, který si zaslouží svoje místo na stole v hospodě.
Jak lisování probíhá, vysvětlil obchodní manažer sklárny Bomma Michal Pros: „Nejprve se rozžhavená sklovina, teplá přes tisíc stupňů Celsia, nadávkuje do formy nahřáté na zhruba 400 stupňů. Forma pak zajede pod razník a ten během okamžiku vytlačí sklo do všech jejích stěn, aby se vytvořil požadovaný tvar půllitru. Následně se forma otevře a speciální tryska sklo rychle zchladí, aby drželo tvar,“ popisuje Pros a dodává, že dalším krokem je leštění.
„U ruční výroby by sklář sklo roztočil na píšťale a povrch zahladil pohybem ve formě. Tady je proces statický, proto se musí půllitr postupně doleštit plamenem,“ vysvětluje. Půllitr putuje přes sérii hořáků, které míří na různá místa, aby byl povrch dokonale hladký. Teprve poté se dá do chladicí pece, kde sklo pomalu chladne pět až šest hodin. „Kdyby tento krok chyběl, mohlo by se v půllitru vytvořit pnutí a sklo by mohlo později samovolně prasknout,“ objasňuje Pros důležitost pozvolného chladnutí.
Z Bommy si „pivní tým“ přivezl 150 vzorků od každého prototypu, které nyní čeká důkladná zkouška. První reakce byly velmi pozitivní – pivo se sice „čepovalo“ jen z lahve (pípa tam nebyla!), ale vzhled obou půllitrů si zástupci z Ambiente pochvalovali.
Půllitry padnou do ruky a snadno se na nich čepuje
A co bylo dál? Začátkem srpna půllitry lidé z Institutu PIVO, Ambiente i Lokálů otestovali v UMu. Cílem bylo prověřit, zda dva různé prototypy – jeden pro Lokály a druhý pro Ambiente – zvládnou každodenní zátěž. A obstály skvěle.
Půllitry bez problémů přestály tvrdé přípitky i pyramidu ze sklenic a prošly i zátěžovým testem mytím. Potvrdilo se tak, že tyhle půllitry něco vydrží! Celkově padly dobře do ruky, ačkoli každý prototyp má svá specifika. Půllitr Ambiente má o něco větší ucho, zatímco ten lokálovský je těžší. Ani jeden z těchto detailů ale nikomu nevadil. Pěna se na pivu drží krásně a netrhá se, což potěší hosty i personál.
Co se týče designu, půllitry mají příjemně zkosené dno a stabilní základnu, což usnadňuje manipulaci. U půllitru Ambiente si kolegové všimli drobných bublinek v uchu, nevnímali je ale jako chybu, spíš jako zajímavý detail. Nutné však bude upravit hrdlo půllitru Ambiente, jelikož je užší a má příliš ostrou hranu.
Závěr je pozitivní: půllitry se dobře drží, snadno se do nich čepuje, vydrží velkou zátěž, a navíc skvěle vypadají. Nyní je čeká další, tentokrát ostré, kolo testování přímo v provozech.
„Tam je otestují ti nejpovolanější: výčepní a štamgasti. Zajímá nás úplně všechno – jak se lidem drží, jestli sedí do výčepní vany, jak se do nich nich čepuje pivo… prostě kompletní feedback,“ shrnuje Lucie Janečková z Institutu PIVO.
Pokud testy dopadnou na jedničku a zpětná vazba bude pozitivní, v září se začnou vyrábět finální formy. A pak už se rozjede velká výroba!
Lokál: Poctivá hospoda a pivo jako křen
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.
