O pražské pivní zoo mi jako první řekli štamgasti v hospodách U Pinkasů a Konvikt, kde jsem býval výčepním. Už tehdy jsem si v praxi ověřil, jak dobrá věc to je!
Bratránek, který u mě pracoval v Konviktu, přemlouval přítelkyni, aby za ním přijela. Moc se jí nechtělo, neboť se bála, že budeme vysedávat po hospodách a na památky nezbude čas. A vtom jsem dostal nápad a říkám bratránkovi: „Takhle to nepůjde. Slib jí, že uvidí Hradčany, Pražský hrad, Nerudovku, Malou Stranu, Karlův most, Staré Město, Nové Město i Národní divadlo…“
Nechala se přesvědčit a ani si nevšimla, že s námi prochází stezku pražské pivní zoo. Byla to holka z Moravy a turistické restaurace po cestě ji nelákaly ani interiérem, ani cenami, proto dala na mou radu a radši s námi zašla do tradičních malebných hospůdek jaksi mimo hlavní turistickou trasu. Vždyť to znáte: „A mě bolí nohy a já mám žízeň a já potřebuju na záchod…“ Už tehdy jsem si říkal, jaká by to byla pomoc pro spoustu rodin, které se nedokážou dohodnout, jestli na Hrad, nebo k Tygrovi.
Pár let poté jsem si přečetl knížku Lukáše Berného Kde pijí múzy. To je krásné čtení! Mimo jiné se tam popisuje zážitek kreslíře Jana Vyčítala – kdysi daroval kreslený vtip na toto téma pivnici U Zlatého tygra, jenže obrázek se velmi rychle „ztratil“… Když jsme pak s Janem Vyčítalem probírali výzdobu plzeňského Lokálu Pod Divadlem, vzpomněl jsem si na tuhle historku. Poprosil jsem ho, aby ilustraci našel, a odkoupili jsme ji. A to byl poslední impuls k tomu, abychom pražskou pivní zoo ukázali i vám!
