Vždycky jsi chtěla dělat v gastronomii?
Ano, bavilo mě motat se kolem jídla. Už odmalička mi děda říkal, že jsem mlsná koza. Všechno to začalo brigádou u taťky v hospodě a pokračovalo při vejšce prací v Lokálu Dlouhááá, kterou mi dohodil spolužák Zdenda Mráz – díky, chlape! Studovali jsme spolu hotelovku v Praze v Bohnicích.

Jak dlouho tu pracuješ?
V dubnu to bylo sedm let, co jsem v Ambiente. Začala jsem na place v Dlouhé, a když se otevřel Lokál v Plzni, šla jsem tam. Po tři čtvrtě roce jsem se tu stala generální manažerkou.

Co všechno máš na starost?
Od všeho kousek, hlavně se samozřejmě starám o chod restaurace, nabírám lidi, školím je. Účastníme se různých akcí, jako je třeba Pilsner Fest nebo Fresh Festival. Ale nejradši jsem mezi hosty, takže mě často uvidíte i běhat po place nebo čepovat piva.

Jsi nejmladší generální manažerka v Ambiente. Přemýšlela si o tom, co dělat
dál?
Doufala jsem, že tohle žezlo převzal Ráďa Pelc od Dvou kohoutů, ale máme to o měsíce. Co dál? Ukázat těm bačkorám, co je to mládí vpřed!

Chtěla by sis jednou otevřít vlastní hospodu?
Já vám to povím, a zase uvidíme na titulní straně Forbesu Toma, ne? (smích) Nechtěla bych předbíhat, v Lokále jsem spokojená. Určitě mám v plánu dál se motat kolem gastronomie, a jestli to povede až k vlastní hospodě nebo restauraci? Kdo ví.

Tušila jsi, do čeho jdeš?
Myslela jsem si, že ano, ale až postupem času si člověk uvědomí, jaký je to nářez! Trvalo nějakou dobu, než jsem se vším prokousala, ale byla to výzva a ty mám ráda. Teď už to budou tři roky a pořád mě to baví.

Co je pro tebe nejtěžší?
Udržet stabilní tým a dál být nejlepší hospodou v Plzni! Nedávno jsem musela poskládat úplně nový tým, nikdo tu teď není déle než půl roku. To je vždycky nejtěžší. Ale mám radost, protože všichni jsou šikovní a mají svoji práci rádi.

Jste nejlepší hospoda v Plzni?
Jasně! (smích) Plzeň je malé město a všichni se známe. Když zrovna nemám směnu, ráda si zajdu na pivo třeba do Lékárny na náměstí nebo na Parkán.

Co tě na tvé práci baví nejvíc?
Když vidím, že je plná hospoda, všem chutná, pivo teče proudem a já to můžu zpovzdálí sledovat se šnytem v ruce.

Každá ženská, která obsluhuje v hospodě, je občas terčem poznámek. Máš techniky, jak je odpálit?
Sice jsem nejmladší generální manažerkou v Ambiente, ale v plzeňském Lokále jsem v kategorii žen stará páka. Věkový průměr cibulek na place je 22 let, tudíž na mě moc poznámek nezbude. Škoda. Vyhrocené situace se snažím řešit s humorem. Když mě někdo zve na rande nebo mě plácá po zadku, ráda mu vyhrožuju, že mu příště načepuju birella.

Dovolují si na tebe? Nebo už tě znají a mají k tobě respekt?
Myslíš hosté, nebo zaměstnanci? S většinou hostů se znám, máme tu hodně štamgastů. Našla jsem tady několik nových přátel a bohužel i chlapa!

Musela jsi někdy řešit třeba rvačku? Nebo takovým situacím umíš předcházet?
Za mé služby se zatím nic takového nestalo. Věřím ale, že by nadřenci z kuchyně pod taktovkou Stanislava Pressla tvrdě zakročili.

Jsi rozená Plzeňačka? Jsi hrdá na Plzeňský prazdroj? Piješ hodně piva?
Jsem Plzeňačka rozená v Rokycanech. Pivo jsem dřív moc nemusela, taťka ho do mě nemohl natlačit ani u nedělního oběda, když jsme baštili kachnu. Teď nutím já jeho.

Co děláš, když zrovna nejsi v Lokálu? Máš nějaký neobvyklý koníček?
Po práci legraci, spánek a dobré jídlo, které ochutnávám napříč světem. Teď jsem se skoro po měsíci vrátila z Vietnamu. Kromě české klasiky mám hodně ráda právě asijskou kuchyni.

Zkrácená verze rozhovoru vyšla v letním čísle časopisu A*, který si můžete volně brát v restauracích Ambiente. Užijte si ho!