Hospodská povídka z pera Martina Selnera. O hospodě jako nehmotném kulturním dědictví

Lokál Hamburk

Oblíbené nároží v pražském Karlíně v sousedství někdejšího říčního přístavu, kde v 19. století stával hostinec U města Hamburku. Dnes jsme přístavem pro žíznivé hosty z okolí i z daleka. Rezervaci si snadno uděláte zde.

Hamburk až domů

Nehmotné dědictví 

Ministerstvo kultury zařadilo českou pivní kulturu na seznam nehmotného dědictví. U nás doma to kupodivu vyvolalo poměrně rozporuplné reakce.

„Jdu za kulturou,“ oznámil jsem ženě a před odchodem si naposledy kontroloval, zda mám peněženku, mobil a klíče. Svatá trojice, kterou jsem ne vždy donesl zpět domů. Čekal jsem, že žena tu kulturní novinku už taky zaznamenala, takže odpoví nějakou vtipnou replikou a já si zajdu na jedno, které mě někdy ráno přinutí vzít si Ibalgin.

„Ví o tom Pepa?“ zeptala se bez většího zájmu, aniž by zvedla oči od knížky.

„Ví, jde taky,“ odpověděl jsem. Usmála se, nebo jsem v to aspoň doufal.

Ještě polibek a já vyšel z bytu s pocitem, že jsem si vybojoval malý kulturní svátek.

„Dneska se mi jde úplně jinak, hele.“

„Počkej cestou zpátky. Ale chápu. Myslíš si, že tě teď chrání ministerstvo kultury a doma jsi v pohodě,“ zasmál jsem se a společně s Pepou jsme zamířili ke kulturní instituci jménem Lokál Hamburk.   

Hospoda celkem hučela, což bylo důkazem toho, že česká pivní kultura nejenže existuje, ale když jste se zaposlouchali do jednotlivých hovorů, zjistili jste, kdo vyhraje na podzim volby, kdo fotbalovou ligu a že se Pepovi dělá něco na patě.

S Pepou jsme se na sebe podívali, pokývali hlavou a s pocitem zodpovědnosti pozvedli půllitry.

„Na nehmotné dědictví!“ připili jsme si… hodněkrát. 

Cesta domů už byla méně vznešená. S každým krokem jsem se snažil přesvědčit sám sebe, že všechno proběhlo hladce. Klíče – mám. Mobil – taky. Dokonce i peněženku. Malé vítězství.

Přede dveřmi jsem se hluboce nadechl a potichu odemkl. Snažil jsem se být co nejtišší, vplížit se dovnitř jako kočka. Přitom jsem šlápnul na tu naši, která se mi připletla pod nohy. Rozhodně jsem jí nevěřil, že mě přišla přivítat. Kdyby mohla, poklepe si s vyčítavým výrazem na hodinky.

V koupelně jsem vyjednával sám se sebou, co je ještě nutné a co už reálné. Nakonec jsem to nechal být – objektivní zpětnou vazbu dostanu až ráno.

Ministerstvo kultury zařadilo českou pivní kulturu na seznam nehmotného dědictví. Zavřel jsem oči. A pak už bylo všechno trochu méně hmotné.

Tento text vyšel v novinách Štamgast, které jsou k dostání ve všech Lokálech.