U Kalendů zavedli odpolední pauzu pro kuchyň a servis. Co to znamená pro zaměstnance?
„Na nápad zavést pauzy nás přivedla kreativní šéfkuchařka Jana Jelič. Zažila je, stejně jako někteří naši kuchaři, na stážích v zahraničních restauracích. Líbila se mi představa, že v práci dostaneme dvě hodiny na společné jídlo, pokec, relax a klidnější přípravy na večer,“ vysvětluje generální manažer Adam Novák.
Personálka bez mobilů
Každodenní pauzy jsou v podstatě menší teambuilding. Můžou pomoct vyladit vztahy mezi placem a kuchyní, které snad všude občas drhnou, a sblížit zaměstnance. Velkým benefitem je poklidný čas na jídlo u stolu. U Kalendů to totiž dřív měli stejně jako v řadě jiných podniků – personálku si každý řešil po svém buď sám, nebo ve skupince a většinou s telefonem v ruce.
„Teď jsme se v týmu domluvili, že na společnou personálku telefony odložíme. V kuchyni je vždycky několik variant jídla, hezky si prostřeme, obsluhujeme se navzájem a hlavně si povídáme! Často při tom zvládneme i meeting a probereme důležitá témata,“ pochvaluje si Adam. Pauza U Kalendů trvá od 15 do 17 hodin. První hodina patří jídlu a relaxu a pak už pomalu nastává čas na večerní přípravy.
Zároveň je to aktuálně jeden z největších HR benefitů pro nové zájemce o práci v gastronomii. Pauza se společnou personálkou má pro spoustu lidí větší význam než pár korun navíc, proto její zavedení představuje značnou výhodu na trhu práce. A ocení ji jak noví, tak stávající zaměstnanci.
Jasně, šéf může leccos vidět růžově, ale co na to zaměstnanci? „Je to skvělý refresh. Předtím jsme totiž měli na hodinu zavřenou kuchyň, ale hospoda stejně zůstala plná hostů a nebyl klid. Teď se v pohodě najíme, popovídáme si, dáme si kafe, upravíme make-up a na večerní servis nastupujeme opravdu odpočinutí,“ dosvědčuje servírka Barbora Príkazská.
V zahraničí je to normě
V řadě zemí jsou podobné pauzy běžné – nejspíš se vám hned vybaví Itálie nebo Španělsko, kde se ve tři odpoledne prostě nenajíte. V Česku je to zatím spíš záležitost finediningových restaurací. Jak na ni hosté reagovali v případě české hospody?
„Zatím jsme nezaznamenali jedinou negativní reakci – osobně ani v recenzích na internetu. Většina hostů to chápe. Snažíme se všechno trpělivě vysvětlovat, rozhodně se nestává, že bychom museli někoho vyhazovat,“ ujišťuje Adam.
Není to nevýhodné
Co tedy brání všeobecnému zavedení polední pauzy, když má tolik výhod? Největší brzdou je zřejmě obava, že by tak podnik přišel o nenahraditelné tržby. Tak to ale nemusí být – pokud máte nastavenou otevírací dobu s jednou pevně danou pauzou, například od čtyř do pěti hodin, většina hostů si na to brzy zvykne a dorazí buď před přestávkou, nebo po ní.
Navíc asi všichni známe hluchá místa během odpoledního servisu, kdy se počet strávníků znatelně sníží. Tržby za jídlo bývají nízké, a tak je zavedení krátké pauzy nakonec i ekonomicky výhodné. Během ní mohou zaměstnanci zefektivnit přípravy na druhou polovinu dne a zároveň si vyberou zákonnou přestávku.
Pokud vám to připadá jako příliš radikální změna, dobrým mezistupněm je pauza alespoň pro kuchyň. Když totiž odpadne roznos jídla, plac má výrazně méně práce, a kuchař naopak čas na to, aby si všechno beze stresu přichystal. Žádné odbíhání od rozdělané práce k výdeji objednávek.
U hostů stoupnete v ceně
Odpočatý a milý personál, který hostům dopřeje ten nejlepší servis, ale také kuchyň, která nabízí ještě o stupeň čerstvější jídla. Přesně toho touto změnou dosáhnete. „Svým přístupem k personálu navíc můžete posílit značku a zlepšit image firmy. Pokud totiž host vidí, že je pro vás důležité, aby byli vaši lidé spokojení, máte nakročeno k označení lovebrand,“ doplňuje na závěr Jana. Každý je přece rád, že se zrovna v „jeho“ podniku starají nejen o blaho hostů, ale i vlastních zaměstnanců!
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.
