Holešovický Myšák není kopie Vodičkovy. Interiér je civilnější a lehčí, říká architektka Tereza Froňková
Myšák: Cukrárny na obou březích Vltavy
Co bylo hlavním zadáním pro holešovického Myšáka?
Protože už jeden Myšák existuje, bylo důležité, aby nový prostor měl jasnou vazbu na značku i na interiér ve Vodičkově ulici. Zároveň jsme v úplně jiném prostředí – ne v historickém domě, ale v Holešovické tržnici. Cílem tedy bylo převést atmosféru Myšáka do nového kontextu, aby tu fungoval přirozeně a organicky.
Jak byste popsala vztah mezi oběma pobočkami?
Je pro mě důležité, že jsme na Vodičkovu navázali, ale zároveň mě těší, že po mně nikdo nechtěl kopii. Jsem ráda, že tu návaznost cítíte spíš podprahově. Spousta lidí ji třeba ani nepozná – a to je vlastně v pořádku. Ten prostor má vlastní charakter, a to mě na tom bavilo nejvíc.
Dá se říct, že holešovický Myšák je modernější než ten na Václavském náměstí?
Určitě. Pořád tu pracujeme s tradičními prvky, třeba se židlemi TON, ale jsou to současné modely, jen několik let staré. Celkově má prostor lehčí, současnější charakter.
Design, barvy a materiály
Opakují se tu nějaké prvky z původního Myšáka?
Ano, třeba barevný koncept s mahagonovým dřevem, které se objevovalo už v původní, prvorepublikové cukrárně. Aby se nový prostor trochu odlišil, zvolila jsem jinou doplňkovou barvu – zatímco ve Vodičkově převládá vanilkový odstín, tady je to pistáciová. Pořád je to ale jemná, cukrárenská barva, jaká k Myšákovi patří. Navíc se tu vyskytuje i přirozeně – třeba na starých obkladech v chodbě, která spojuje Myšáka a řeznictví Naše maso. Dalším propojujícím prvkem je atypický lustr, který vznikl už pro Myšáka ve Vodičkově. Je inspirovaný marcipánovými figurkami, které kdysi cukrárnu proslavily. I holešovický provoz má nyní svůj originál.
Liší se holešovický lustr v něčem, nebo jeho výroba probíhala stejně?
Lustry ve Vodičkově celé vyráběla Preciosa, zatímco na výrobě toho holešovického se podílel Jakub Pollág a jeho tým ze studia Zeitgeist.limited. Jen skleněné opičky vyfoukali v Muranu v Benátkách. Finální barevnost i tvary balonků jsme ladili postupně.
Promítne se pistáciová barva i jinde než na stoličkách, stolech a obkladech?
Technický gastro provoz zůstává v nerezové barevnosti. Ve Vodičkově jsme jako doplňkový materiál používali mosaz, tady jsme zvolili nerez. Působí civilněji, méně slavnostně – a to se do Holešovic, k tržnici, skvěle hodí.
A co podlaha?
Podlaha je epoxidová stěrka. Byla už daná, když jsem do projektu vstoupila, ale ladila jsem odstín tak, aby se doplňoval s mahagonem.
Jsou v prostoru ještě nějaké další dominantní prvky?
Hlavní je barevnost a světlo. A samozřejmě neon Myšák, který známe už z původní cukrárny.
Práce s prostorem a dispozice
Byla pro vás tahle realizace v nějakém ohledu výzvou?
Prostor je menší než ve Vodičkově a já jsem tentokrát přišla k projektu až ve chvíli, kdy byla dispozice hotová. Jindy se účastním i návrhu rozmístění provozu, tady jsem řešila hlavně povrchy a design. Takže moje práce začínala až od finální koncepce gastra.
Kolik jste měla při návrhu volnosti?
V rámci dané dispozice poměrně dost, ale prostor je malý, takže jsme museli být úsporní. Například stěnu naproti prodejnímu pultu se zákusky jsme rozdělili na dvě části, které na sebe ale logicky navazují – dlouhý stolek s židlemi doplňuje chladicí vitrína a nerezové police s dobrotami.
Vidím tu dva vchody. Budou oba pro hosty?
Ne, vstup pro hosty bude z uzavřené chodby, ze které se zákazníci dostanou také do řeznictví Naše maso. To sídlí ve stejné hale jako Myšák. Druhý vchod, ten směrem do tržnice, slouží jen pro zásobování.
Jak dlouho trvá práce na takovém projektu?
Intenzivně jsem se mu věnovala asi tři čtvrtě roku. Zhruba na jaře 2025 se začaly vybírat dodavatelské prvky – židle, obklady, truhlářské práce. Teď už je ale vše na svém místě a prostor ožil ruchem tržnice, zákusky a vůní kávy.
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.
