Kapr, který chytá odraz měsíce. Ilustrátor Michal Bačák o invertované perokresbě a motivu ryby pro Ambiente

Vítejte v Ambiente

Už 30 let tvoříme místa, kde se dobře jí a ještě lépe tráví čas. V našich restauracích potkáte lidi, kteří věří, že skvělý gastronomický zážitek dělají nejen kvalitní suroviny, ale hlavně nadšení a radost.

Přijďte se podívat

Jak k vaší spolupráci s Ambiente vlastně došlo?

Už dřív jsem pro Ambiente něco dělal – ilustrace do časopisu Jídlo a radost, ale to je tak deset let zpátky. Později jsme společně s architektkou Terezou Froňkovou a studiem Olgoj Chorchoj vytvořili tapiserii pro cukrárnu Myšák. Kapr je tedy další spoluprací po delší době. Oslovil mě Tomáš Karpíšek a Studio Najbrt, z čehož jsem měl opravdu radost. Na schůzce v březnu mi pak pan Karpíšek řekl, že bych měl být třetím autorem, který vytvoří kapra – po Jakubu Matuškovi a Michalu Cihlářovi. Připadalo mi to jako hezký námět a rád jsem souhlasil.

Co pro vás bylo při práci klíčové?

Na začátku jsem potřeboval pochopit, co kapr vlastně znamená – pro Ambiente, pro Tomáše Karpíška i pro mě. Nejde o vánoční symbol, ale o motiv, který má fungovat celoročně, jako vyjádření kulturní náležitosti a tradice. Proto jsem chtěl, aby kresba byla tzv. bezčasová.

Detailní ilustrace ryby s jemnými texturami a zajímavými geometrickými vzory.

Použil jste svou oblíbenou techniku invertované perokresby. Co vás na ní láká?

Na bílém papíře kreslím černými pery, ale výsledná podoba je barevně obrácená. Tato technika mě fascinuje proto, že navazuje na poetiku leptů, rytin nebo dřevorytů, kde autor vždy musí přemýšlet „opačně“. To formálně určuje celou kresbu.

A obsahově?

Nechtěl jsem úplně tradičního českého kapra. Inspiroval jsem se spíš asijskou poetikou. Kapr, kterého jsem nakreslil, „chytá“ udicí odraz měsíce na hladině – i když je to hodně stylizované, abstraktní a geometrizované. Vždycky mě baví přidávat do ilustrací symboly a struktury, které posouvají realističnost někam jinam.

Na ploutvích jsou patrné skoro až ptačí prvky. Je to záměr?

Ptáky kreslím nejraději, ale husu jsem tentokrát dělat nemohl. (smích) Tak jsem kaprovi dal trochu „peříček“. A ten kulatý útvar dole může být měsíc, ale taky nemusí. Nechávám prostor pro otázky a imaginaci.

Jak dlouho ilustrace vznikala?

Vždycky říkám – kresba může trvat pět minut, ale mně trvalo čtyřicet let, než jsem se k ní propracoval.

Připravil jste víc verzí, nebo jen tuto jedinou?

Jedinou. Neměl jsem žádné skici. Bylo nesmírně osvobozující, že Tomáš Karpíšek řekl: „Co odevzdáte, to bereme.“ Nemusel jsem procházet schvalovacím procesem. Obvykle návrh klientům ukazuju, ale tady to bylo volné – a právě proto skvělé.

Vaše kresby často působí magicky, až kosmicky. Je to i případ tohoto kapra?

Ano. Mám rád, když se formální detaily po překlopení do černobílé stanou překvapivým obrazem. Kresba je pro mě tak trochu automatický proces, ale pořád je to dobrodružství. 

Máte k rybám osobní vztah?

Ryby nekreslím často, víc mě přitahují ptáci – fascinuje mě, že jsou potomky dinosaurů, i jejich vzhled. Dokážu do nich zkrátka ukládat spoustu skrytých významů. Ale u kapra jsem si uvědomil, že mají něco společného: nemají výraz ve tvář. Možná teď začnu ryby kreslit častěji. (smích)

Láká vás i jiné médium než ilustrace?

Vždycky jsem se považoval spíš za ilustrátora, například malbu jsem nestudoval. Ale chtěl bych se víc věnovat plátnům a novým technikám. I když na plátně budou barvy, kresba zůstane středem mé práce.