Facebook

Přípitek & ťukání

3666
23. prosince 2015 Autor: Jaroslav Martínek Foto: Honza Zima

Vánoce, Silvestr, novoroční setkání a vůbec celá společenská sezona jsou nabité příležitostmi, kdy si přiťuknout. Ale kdy vlastně – a kdy naopak ne? Pravidly přípitku vás provede Nina Provaan Smetanová, odbornice na etiketu.

1. Kdo komu připíjí?

Ke společenskému, obchodnímu i rodinnému setkání patří přípitek. Ten první pronáší hostitel nebo čestný host. V menší společnosti pak starší mladšímu, pán dámě, nadřízený podřízenému, zvaný tomu, kdo platí drink. Přípitek může samozřejmě pronést i dáma.

2. Kdy si ťukáme…?

„Přípitek neznamená automaticky i ťukání,“ upozorňuje Nina Provaan Smetanová. Ťukáme si jen při prvním přípitku, při dalším už ne. Hostitel pozvedne číši se slovy „Na zdraví!“ – například oslavence. Alternativy v jiných jazycích: Cheers! Na zdorowia! Sante! Zum Wohl! Salute! Cin-cin!

3. …s čím a jak?

Ve společnosti si „správně“ ťukáme jen s vínem a sektem. Při tomto drobném rituálu jde o to, aby se sklenice krásně rozezněly. Sklenku tedy držíme za nožičku a snažíme se nedotýkat kalichu, protože pak nedocílíme žádoucího zvuku (a navíc si pití rukou pití zbytečně zahříváme). Neťukáme si hranou sklenky – ta je nejkřehčí –, ale tělem kalicha. Sklenku mírně nakloníme.

4. …a s kým vším?

Záleží na počtu lidí ve společnosti. Češi jsou zvyklí na to, že se ťuká s co největším počtem lidí, a považují za nezdvořilé, když je vynecháte. Totéž se píše o Švýcarech. Oproti tomu v jiných zemích si lidé běžně přiťuknou jen s těmi, kdo stojí nejblíž. Podíváme se na sebe, usmějeme se a ťukneme si. Ale pozor! Ne že se hned napijeme. Počkáme, až si přiťukneme se všemi – a až se napije hostitel.

5. Jak s welcome drinkem?

Když dostaneme sekt na uvítanou a potkáme známého, můžeme si s ním ťuknout. Podle etikety bychom tak ovšem měli činit pouze se sklenkou, která je čerstvě nalitá a z níž jsme se ještě nenapili.

6. Pozor na rtěnku!

„Není hezké, když na sklenici zůstane otisk rtěnky,“ upozorňuje Nina Provaan Smetanová. Co s tím? „Stopu po rtěnce nenápadně smažeme ubrouskem, ostatně od toho ho máme. Dá se ale pít i tak, že rty neotiskneme a vlastně se jimi skleničky téměř nedotkneme. Doporučuji dámám, aby se to naučily,“ navrhuje.

7. Aperitiv coby dilema

Prvním nápojem, který dostaneme, je aperitiv. S ním si ale neťukáme, zvlášť pokud si objednáme různé aperitivy – becherovku, vermut, sekt… –, které se nalévají do odlišných skleniček.

8. A co pivo?

S pivem se ve společnosti neťuká, protože plná pivní sklenice nezvoní. Takže když jsme pozváni na hostinu nebo společenské setkání, kde se bude pít pivo, pak toto pravidlo respektujeme. Při přípitku jen pozvedneme půllitr, popřejeme si „Na zdraví“, usmějeme se – a pak se rovnou napijeme.

9. V hospodě můžete zvolnit (i co se týče etikety)

Pokud jste však zvyklí ťukat si půllitry v pivnici, není důvod to měnit. „Je jasné, že když se sejdou chlapi v hospodě, tak si ťuknou a ještě se třeba dotknou půllitrem stolu. Tady už nejde o obecně platná pravidla etikety, ale o soukromou zvyklost v uzavřené společnosti a v určitém typu podniků. Když se sejdou lidé, kteří to tak chtějí a neruší tím okolí, samozřejmě to není žádný problém. Totéž pak platí u ostatních nápojů včetně panáků,“ dodává Nina Provaan Smetanová.

10. Dopít, nebo nedopít?

Zejména v uzavřené společnosti, kde se pijí panáky, může být přípitků během večera víc. Tak se to dělalo už ve starém Římě, u Germánů ve středověku a Rusové to mají s vodkou ve zvyku dodnes. Dříve se očekávalo, že každý pak vypije nápoj naráz, dnes už však není třeba tuto tradici dodržovat. Přece jen nežijeme za časů starých Germánů, kdy nijak nevadilo, když se někdo z hostů opil a padl pod stůl. Vždyť až do zhruba 16. století býval velký pijan – ten, kdo nejvíc vydržel – označován za hrdinu!

Článek vyšel v A-magazínu, časopisu pro hosty restaurací Ambiente.

 

Světlo z vesmírného korábu

Načíst další článek...