Renesanční vtip, mramor z Verony a figurky z Murana. Architektka Tereza Froňková o Myšákovi na Hradě
Myšák: Cukrárny na třech místech v Praze
Terezo, v jakém prostoru se nacházíme? Co tu bylo dřív, než se tu začaly péct větrníky?
Když jsme sál přebírali, byl prázdný. Předtím tu sídlila studovna archivu Národní galerie, kde se daly studovat vypůjčené materiály. Ale pokud půjdeme ještě dál do historie, prapůvodně to byla zřejmě konírna.
Čím jste se při tvorbě Myšáka na Hradě inspirovala? Počítala jste s tím, že interiér bude honosnější, když se nachází v paláci?
Určitě ano. Byl tam důraz na to, aby prostor působil noblesněji. Mnohem víc než třeba v Holešovicích, kde je interiér laděný spíše „hipstersky“, i když si zachovává odkaz ke třicátým letům. V interiéru hradního Myšáka jsem také opět použila oblouky. Pokud si na internetu najdete fotky cukráren, asi bude zřejmé, že oblouk vnímám jako naprosto signifikantní prvek. Už ve Vodičkově ulici jsou v přízemí oblouky a jsem ráda, že jsem je mohla znovu použít.
Určité prvky nás provázejí ve všech pobočkách Myšáka. Které to jsou?
Stavíme na mahagonovém dřevu, mramorových kavárenských stolcích a klasických ohýbaných židlích značky TON. V každé provozovně s těmito prvky ale pracuji v jiné míře.
Barvy inspirované podlahou a mramor z Verony
Interiéru dominují teplejší odstíny cihlové a starorůžové. Proč padla volba právě na ně?
Má to spíš prozaický důvod. Museli jsme ponechat původní cihlovou podlahu, a tak iniciovala celé barevné řešení. Není v tom žádný složitý intelektuální kalkul. Ale zakládám si na tom, že i když jde o další pobočku jedné značky, nikdy to nebude vizuální „franšíza“, kterou budeme opakovat ve stejných barvách. Každé místo si řekne o svébytné řešení.
Nepřehlédnutelný je výdejní pult obložený mramorem Breccia Pernice. Čím vás tento kámen zaujal?
Hledala jsem materiál, který přirozeně zapadne do zvoleného barevného a materiálového schématu, a tento druh jsem objevila v podstatě náhodou. Těží se v oblasti Verony a byl oblíbený hlavně ve třicátých letech. Přišlo mi fajn ho po delší době zase představit. S materiály je to jako s módou – v určitém období jsou na vrcholu, pak upadají a po čase se zase vracejí.
Výrazným prvkem jsou tapety od Michala Bačáka, jehož tapiserie zdobí pobočku ve Vodičkově. Jaké zadání dostal tentokrát?
Zadání bylo takové, aby tapeta odrážela renesanční iluzivní kresbu. Michal k tomu přistoupil skvěle a tapetám dodal svůj charakteristický vtip. Je to laskavý humor s motivy cukrárny a Ambiente. Co se týče barevnosti, tapeta evokuje renesanční mědiryty s minimalistickými barevnými akcenty.
Odlišují se něčím hradní lustry?
Stejně jako ty v Holešovicích jsou dílem firmy zeitgeist.limited designéra Jakuba Pollága. Zdobí je figurky myší vyrobené v italském Muranu. Rozdíl je v tom, že lustry na Hradě mají monumentálnější rozměry.
Respekt k památce a akustické výzvy
Schwarzenberský palác je pod přísným dohledem památkářů. Co všechno tu muselo zůstat beze změn?
Z technického hlediska je vše provedeno tak, aby se to dalo demontovat, nikoli bourat. Všechno, co vidíte, je rozvedené, aniž by se seklo do zdi nebo podlahy. Původní omítky a zdivo jsme nechali přesně tak, jak byly.
V jednom sále se potkává výroba s hosty. Jak se vám podařilo zbavit hluku z kuchyně?
Prostor nejdřív akusticky fungoval, ale když se vyklidil nábytek studovny, rázem jsme se tu neslyšeli. Jakmile se sem začaly dávat nové materiály a povrchy, zase se to zlepšilo. Teď jsme ve fázi, kdy řešíme zvuky, které se přenášejí – třeba břinknutí myčky. V takovém prostoru je akustika vždycky složitá.
Součástí Myšáka jsou i nádvoří a terasa. Co z vašeho rukopisu uvidíme venku?
Chtěla jsem, aby židle z formálního hlediska s interiérem komunikovaly, proto mají zaoblené, trubkové tvary. Zároveň jsem nábytek na terasu i nádvoří vybírala tak, aby nebyl v kontrastu s architekturou sgrafitového paláce. Snažíme se minimalizovat vjem, aby palác zůstal tím nejdůležitějším. Proto jsme použili béžovo-okrové barvy a černou.
Na terase je ale nábytek světlejší. Proč?
Připadá mi důležité, aby nádvoří i terasa vyvolávaly odlišný dojem. Sluneční terasa má podpořit silný vjem Prahy. Na nádvoří se posadíte klidně ve dvaceti lidech na rychlé kafe a nebudete nikomu překážet, kdežto na terase byste si na sebe a na jídlo měli udělat čas.
Když si do „svého“ Myšáka na Hradě jdete sednout vy sama, co si dáte nejraději?
Rozhodně větrník!
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.
