Manažerkou po roce. Inspirativní cesta Míšy Mižíkové z Lokálu v Plzni
V Lokále v Plzni jsi sotva rok a už manažerskou směny. Jak se to seběhlo?
Do Lokálu jsem se dostala úplnou náhodou. Jsem původem z východního Slovenska a v Plzni mám rodinu. V Lokále pracoval, a stále pracuje, můj přítel a moc se mu tady líbí. Přes něj jsem se dozvěděla, že hledají někoho na plac. Půl roku jsme dělala servírku a po půl roce za mnou přišla generální manažerka Míša, jestli bych nechtěla zkusit pozici manažerky. Začala jsem chodit na školení od Ambiente a před dvěma týdny jsem obdržela odznáček a certifikaci.
Co takové manažerské zkoušky obnáší?
Samoté zkoušky probíhají jako rozhovor, trošku jako při maturitě. Povídala jsem si s generálními manažery z jiných Lokálů konkrétně z Dlouhééé a z Korunní. Ptali se mě na praktické věci, moje fungování na směně a jak bych se zachovala v které situaci.
Připravovala ses na zkoušky i teoreticky?
Spíš prakticky. Ale s Míšou jsme si procházely i surovinovou a mzdovou náročnost a různá čísla. A velkou přípravou byla manažerská akademie od Ambiente, která spočívá v šesti setkáních, z nichž každé mělo jiné téma. Bavili jsme se o hospodaření, komunikaci s hosty a personálem, vedení směny a dokonce jsme měli i školení s terapeutem, který se zaměřuje na fungování v týmech.
Překvapilo tě něco?
Líbilo se mi poslouchat zkušenosti z jiných Lokálů. Nejen, že jsem se mohla inspirovat a některé praktiky a tipy převzít k nám a v týmu to navrhnout a společně se o případné změně pobavit. Ale v některých situacích jsem si také uvědomila, že fungujeme dobře, že jsme rodina a zrovna komunikace nám tady Pod Divadlem jde.
Co je pro tebe na práci place nejnáročnější?
Řešení stížností a špatně naladění hosté. To jsou pro mě obecně nepříjemné situace. Pracovat dobře s lidmi je pro mě důležité, myslím, že zásadní je osobní přístup, protože každý člověk je jiný. Tím myslím jak hosty, tak kolegy v týmu.
Jak často se jako manažerka směny dostaneš za výčep?
V rámci příprav na pozici manažera jsem se učila, a stále ještě učím, čepovat, abych dokázala na chvilku zastoupit výčepního, když má pauzu. Manažer nemusí umět čepovat na úrovni jako výčepní, ale pivo musí mít zkrátka nějaké standardy.
Jako každý Lokál, i vy máte své štamgasty. Je pro ty plzeňské něco typické?
Spousta štamgastů má u nás vedle čísla stolu, tam kde visí háčky na kabát, napsané své jméno a daný stůl je zkrátka jejich. Mám radost, že se naši štamgasté zapojují i do aktivit mimo hospodu, loni s námi někteří hráli lokálovský volejbalový turnaj. A také si všímám, že sem postupně chodí i jíst, už nepijí jen pivo. Posouvá se to.
Co se plzeňského piva týče, váš Lokál je přímo u zdroje. Vnímáš, že by byli hosté náročnější a očekávali tu nejlepší plzeň života?
Vyšší očekávání tu určitě je. Díky blízkosti pivovaru za námi jezdí i turisté. Moc mě těší, když můžu turistům ukázat něco nového. Přeci jen spousta z nich není na chutě českých jídel zvyklá. Ráda jim poradím a věci popíšu. Zrovna nedávno sem zavítal pár z Mexika a všechno si tu fotili. Bavila jsem se s nimi a vypadlo z nich, že jejich syn provozuje v Mexiku restauraci a inspiraci hledá právě v Lokálech, respektive na našem instagramu. Fotili si každý detail a pak si koupili i merch. Bylo to zlaté.
Jak ráda trávíš čas, když nejsi v Lokále?
Času není tolik, trávím ho teď hodně tady. Ale ráda chodím na výlety, peču a chodím do fitka. Ne, že bych pohybu neměla dost na place, ale potřebuju vypnout hlavu.
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.
