Rodičovství a kariéra v gastru: Jde to dohromady? Upřímná zpověď tří rodin z Ambiente
Své zkušenosti s námi sdíleli:
- Dalibor Křivánek, šéfkuchař Burger Service (s manželkou Janou, generální manažerkou stejného podniku, vychovávají dvě děti, 6 a 8 let).
- Linda Novohradská, personální manažerka a sommelierka z restaurace Skô (s partnerem Tomášem, šéfkuchařem stejného podniku, vychovávají pětiletého syna Mikuláše).
- Tomáš Rous, číšník z Brasileira Slovanský dům (s manželkou Lili, číšnicí z Brasileira U Zelené žáby, mají sedmiletou dceru).
Časová (ne)flexibilita a boj o společné chvíle
Běžný pracovní den v gastru se řídí rytmem obědů a večeří, zatímco děti vyžadují vlastní, často nekompromisní režim. Pokud v takovém prostředí pracují oba rodiče, spontánnost sice ustupuje do pozadí, ale o to víc se cení společné chvíle, které se podaří ukořistit. Realitou bývají rozdílné směny a míjení se ve dveřích, a tak se základem rodinné pohody stává do detailu propracovaný kalendář, naprosto přesná logistika a obrovská ochota hledat kompromisy.
„Jako rodiče hodně pracujeme s kalendářem, kam si poctivě píšeme i to, kdy chce kdo z nás jít ven s kamarády nebo na pivo,“ vysvětluje Dalibor. Nejde o kontrolu, ale o vzájemný respekt – díky tomu oba vědí, kdy má ten druhý svůj čas na dobití baterek a kdo v tu chvíli drží rodinnou hlídku. „Doma se sice potkáváme, ale často si stihneme říct jen to nejnutnější k chodu rodiny, takže mít v tom systém je pro nás klíčové,“ zdůrazňuje.
V Burger Service si Dalibor nastavil režim od pondělí do pátku, aby mohl víkendy věnovat rodině. Během týdne se pak snaží nechybět u nejdůležitějších momentů dne. „I když je práce hodně, aspoň hodinu s dětmi večer vždycky strávím. Milují naše společné blbnutí před spaním. Pak si vyčistíme zuby, přečteme pohádku a jde se spát,“ popisuje rituál, který je i pro něj kotvou. Gastro je ale nevyzpytatelné, a tak se občas směna protáhne, nebo Dalibor naopak odjíždí dřív, než se dům probudí. „Někdy se stane, že se nevidíme třeba dva dny v kuse. Je to smutné pro obě strany, ale k téhle profesi to prostě patří,“ konstatuje.
Tomáš Rous to vidí podobně. Protože on i jeho žena pracují v rušných provozech Brasileira a chtějí rodinu finančně zajistit, volného času nezbývá mnoho. „Dcera to už začíná pociťovat. Ptá se, kdy zase budeme všichni tři spolu. Občas to vypadá, jako bychom měli střídavou péči – buď je v práci žena, nebo já. Společné volné dny máme třeba dva nebo tři v měsíci, což je málo,“ přiznává Tomáš otevřeně.
Výhodu naopak pociťuje Linda Novohradská, jelikož jí současná pozice umožňuje větší kontrolu nad časem. „Ve Skô píšu směny pro zaměstnance i pro sebe, a tak si je můžu aspoň trochu přizpůsobit. Navíc nejsem jen na place, zčásti sedím u počítače, takže si hodiny napracuju přes den a nemusím trávit tolik večerů v zaměstnání,“ vysvětluje. S partnerem navíc mají promyšlený systém hlídání – syn Miky jezdí třikrát do roka zhruba na čtrnáct dní na Slovensko k Tomášově rodině (pozn. red.: Tomáš Valkovič, šéfkuchař a spolumajitel restaurace Skô) a každý druhý víkend si ho bere druhá babička do Pardubic.
Návrat po mateřské: Hlavně nespěchat a nastavit si hranice
Když Křivánkovi skončili s podnikáním a vrátili se do Ambiente, měli už jasno v tom, jak chtějí dělit čas mezi práci a děti. Jana šla do vyjednávání s upřímnou vizí – gastronomii miluje a chtěla v ní zůstat, ale jen na poloviční úvazek. „Šli jsme do toho s tím, že tohle je pro nás jako rodinu jediná udržitelná cesta. Chtěli jsme, aby děti měly mámu nablízku, když už táta jako šéfkuchař tráví v kuchyni tolik času,“ popisuje Dalibor jejich společné rozhodnutí.
Linda zpětně přiznává, že na sebe po mateřské možná zbytečně tlačila. Před narozením syna pracovala v karlínské Esce jako sommelierka. „Vrátila jsem se tam, když byl Mikymu rok. Pamatuju si, jak se to ve mně mlelo – chtěla jsem něco dokázat, ale zároveň být máma. Dělala jsem dva nebo tři dny v týdnu a do jisté míry jsem si tam chodila odpočinout. Dnes ale vím, že jsem si těch dnů měla vzít míň nebo zůstat déle na rodičovské a nespěchat,“ ohlíží se Linda.
Tomáš s Lili vsadili na otevřenou komunikaci o svých limitech. Aby mohl Tomáš v práci odvádět maximum a nevracel se domů úplně vyčerpaný, domluvili se na jasném režimu. „Nastavili jsme si to tak, že v období, kdy hodně pracuju, potřebuju mít doma prostor pořádně se vyspat a zregenerovat. Nebylo to tak, že bych se chtěl vyhýbat povinnostem, ale věděli jsme, že abych mohl být pro malou parťákem a v podniku fungovat na sto procent, musím být v pohodě. Lili mi potřebný prostor dopřála a díky téhle naší dohodě jsme zvládli i nejnáročnější počáteční období,“ vysvětluje Tomáš.
Únava, dobíjení baterek a vlastní prostor
Práce s lidmi je vyčerpávající sama o sobě. Kde berou rodiče energii na to, aby po směně zvládli dětskou pozornost?
- Tomáš: Baterky si dobíjím cvičením a taky dbám na vyvážený jídelníček. Když to jde, rád trávím čas jen sám se svými myšlenkami.
- Linda: Hodně pracujeme na tom, abychom se doma nebavili o práci. Když jsme s Mikym, chceme být naplno s ním. A když hlídají prarodiče, máme konečně čas jen sami na sebe.
- Dalibor: Mám garáž, kam si jdu dát cigaretu, v pátek někdy i pivo. Nebo se procházím po zahradě, a když rostou houby, vyrazím do lesa.
Milujeme gastro, ale…
Ačkoli všichni tři respondenti svou práci v Ambiente milují, dobře si uvědomují, co jejich obory obnáší.
Zkušenost s podnikáním byla pro Křivánkovy zásadní lekcí. Dalibor vzpomíná na vyčerpávající kolotoč od úterý do neděle. „Bylo to náročné časově i finančně. Na každou akci jsme potřebovali hlídání, což narušovalo rodinný rozpočet i pohodu,“ vzpomíná a dodává, že návrat do Ambiente rodině přinesl stabilitu.
Tomáš zase upřímně mluví o finančním tlaku pražského života: „V Praze jste s rodinou rádi, že vyjdete. I když Lili gastronomii i prostředí Ambiente miluje, uvědomuje si, že práce na place je fyzicky i časově náročná. Aby nebyla fixovaná pouze na jeden obor a získala do budoucna větší flexibilitu, udělala si kurzy na nehty a brazilskou epilaci. Baví ji to a chce se v tom zlepšovat,“ přibližuje partnerčiny plány Tomáš.
I on má zkušenost s exkurzy do jiných oborů. Během covidu si odskočil mimo gastronomii a vyráběl dezinfekce, pak zkoušel kombuchy v UMu, ale s dítětem už na to nebyl čas. „Gastro je dřina, ovšem díky téhle práci jsem se dostal z insolvence. Je to stabilní prostředí, a když odvedete výkon, jaký se od vás očekává, odcházíte s čistou hlavou,“ kvituje.
Rostou z nich „gastro děti“?
Děti rodičů z Ambiente jsou v gastronomii jako doma. Tomášova dcera si s chutí dá picanhu nebo sushi, a když za mámou přijde do Zelené žáby, užívá si ruch i fakt, že ji všichni zdraví a usmívají se na ni.
U Křivánků mají děti naprosto jasno. „Ve středu večer většinou hlídám já a Janča je v práci. To jim beru k večeři z práce hambáče. Hrozně se jim líbí, jak se maso smashuje, nejradši by k nám už šly na brigádu,“ usmívá se Dalibor. Snaží se ale dětem ukazovat i další roviny a společně pěstují na zahrádce zeleninu, aby viděly, že jídlo neroste v supermarketu, ale vede k němu dlouhá cesta.
Tři rady na závěr
Co by dotazovaní vzkázali párům, které plánují rodinu a oba chtějí zůstat v provozu?
- Nebojte se a nečekejte na ideální čas: „Kdybychom pořád na něco čekali, taky by na to nemuselo dojít nikdy. Vždycky se to dá nějak skloubit a najít kompromis, aby byli všichni spokojení,“ přibližuje svůj pohled Tomáš.
- Sežeňte si hlídání a rovnocenného parťáka: Linda klade důraz na funkční systém zázemí. „Základem je mít dobrou chůvu a být s mužem, který v uvozovkách jen nenosí peníze, ale je opravdovým tátou a aktivně se stará.“
- Stanovte si pevné hranice: Promluvte si o tom, kdo má co na starost, a držte se toho. Kdo hlídá finance, kdo vstává k dětem v noci a kolik času potřebujete pro sebe.
„Děti jsou skvělé a gastro je stabilní prostředí pro jejich růst. Rodičovství mě změnilo – předtím jsem byl hodně výbušný, ale díky rodině jsem se uklidnil. A taky cítím obrovskou zodpovědnost,“ uzavírá Tomáš.
Líbil se vám článek?
Sledujte naše novinky. Každý druhý pátek vám je pošleme.
